Nyní však vystoupila na scénu ještě třetí kategorie, jakýchsi umírněných nebo hodných teroristů, se kterou operuje velmi intenzivně několik zemí světa především Francie, Turecko, Katar, Saudská Arábie a potažmo i USA poté, co ruské bitevníky začaly na Islámský stát útočit doopravdy a nikoliv pouze naoko, jako doposud západní aliance.

Plošný úder proti islamistům ukázal, kolik spojenců mají nejen v islámském světě, ale i zemích EU a NATO. USA potvrdily ústy Johna McCaina, že cvičily islamisty proti legální syrské vládě. USA dokonce ani nevadí, že opakovaně uprchli k Al Nusrá, potažmo Al Kajdě, jen když řežou hlavy Asadovým vojákům a samozřejmě civilistům, kteří se nezdají dost islámští. Výkřiky o tom, že se má bojovat jenom a jenom Islámskému státu svědčí o tom, že Islámský stát jeho dosavadní tvůrci a sponzoři obětovali ve jménu toho, aby dokázali zničit Sýrii jako zemi, kde mohly vedle sebe v klidu žít nejrůznější minority, pokud ovšem nezačaly nadmíru kritizovat asadovský režim. Pokud k tomu došlo, postupovali Asadové vždy s orientální krutostí a kdokoliv by z nich chtěl dělat demokraty, musel by se jít léčit.

Ruská akce má několik rozměrů. Jednak vrací Rusko na mezinárodní mocenskou scénu hlavní branou Blízkého a Středního východu, jednak slouží k potlačení islámského terorismu, který latentně hrozí svou infiltrací do Ruska a v neposlední řadě jde o imperiální válku o budoucí podobu klíčových dopravních tras uhlovodíků na Blízkém a Středním Východě. Rusko ve všech třech rozměrech bojuje za své zájmy a navíc jako kolaterál získává bonus v tom, že problém Ukrajiny zapadne mezi válkou v Sýrii a utečeneckou vlnou do bezvýznamnosti a bude možné jej uzavřít. Bezvýznamné a nyní navíc i mediálně bezvýznamné Ukrajině, na kterou se její spojenci EU a USA, kteří ji podporovali a platili za škody, které napáchá Rusku, ještě tuto zimu s klidem vykašlou, nezbude nakonec, než způsobit časem další utečeneckou vlnu, ale nakonec pochopí, že tudy cesta nevede a bude to Rusko, které ji jediné bude reálně podporovat a nenechá ji zahynout. Nebude to hned, ale do deseti let bude situace úplně jiná. Schůzka v Paříži ukázala, že Merkelová i Holland mají Porošenka a ukrajinských hrátek na vojáčky plné zuby a i když nedošlo k žádnému průlomu v minském procesu, nedošlo ani k jakémukoliv reálnému gestu podpory Ukrajině v její nenávistné kampani proti Rusku.