Vážené dámy a pánové,

geneze vzniku tohoto mého vystoupení začala v okamžiku, kdy jsem došel k přesvědčení, že bylo dobré, aby na tomto váženém shromáždění zazněla připomínka jednoho zajímavého výročí. Letos je tomu právě čtyři sta let, kdy byl pro francouzského krále Ludvíka XIII., který je nám tak dobře znám ze Tří mušketýrů Alexandra Dumase, napsán spisek, v jehož názvu bylo poprvé použito slovní spojení „politická ekonomie.“ Autor spisku „Pojednání o politické ekonomii“, Antoine de Monchrétien, samozřejmě nemá patent na úvahy o spojení moci a bohatství a jejich vlivu na společenská uspořádání, které jsou staré jako lidská společnost. Stejně tak jej samozřejmě nemá ani politická ekonomie, která v posledním půlstoletí postupně odchází ze scény vědeckého i společenského diskursu. Byla zrušena i katedra politické ekonomie na univerzitě v Glasgow, kterou založil sám Adam Smith.

Problém samozřejmě není v tom, že už nemáme politickou ekonomii jako pojmenování pro vědeckou disciplínu, která až příliš často přisluhovala, a to zdaleka nejen v podmínkách reálného socialismu, vládnoucím režimům a posvěcovala jejich hospodářskou politiku. Problém je v tom, že se s názvem vytratil i komplexní přístup k otázkám bohatství a moci. Dnes se na Západě zkoumání těchto otázek rozdělilo mezi politologii a economics, ale výsledky a tolik potřebné odpovědi na naléhavé otázky jsou více než rozpačité. Je to důsledek specializace tam, kde bylo třeba spíše celostního přístupu. Vztah moci a bohatství je nelineární a tvoří to, co je nazýváno komplexitou.