Sluší se napsat následně na podobný článek, jakým byl ten s názvem „Summit za všechny peníze“ několik slov, která by měla v návaznosti na uskutečněný summit reflektovat a zhodnotit předpoklady a předpovědi, se kterými článek pracoval. Je smutnou pravdou, že když dnes člověka nikdo nepochválí, musí to oddřít celé sám, ale věřím, že mi to moje pověstná dokonalá skromnost nedovolí, a tudíž i slůvko kritiky uklouzne…

Rád tedy konstatuji, že jsem se v podstatě příliš nemýlil, ale musím hned na úvod říci, že jsem podcenil hérostratovskou bezohlednost kancléřky Merkelové, která jasně ukázala, že je pro svou slávu ochotná obětovat cokoliv i kohokoliv a evidentně dlouhodobě a systematicky připravovala pakt s prezidentem Erdoganem. Jim oběma by takové spojenectví mohlo přinést věčnou slávu a naprosto změnit Evropu navždy. Není to tak, že Merkelová učinila veletoč od „wir schaffen das“, tedy „my to zařídíme“ k „Türken schaffen das“, tedy „Turci to zařídí“ a není to tak, že by to měl být veletoč motivovaný volbami. Podle mého názoru znamená „wir schaffen das“ „Ich und Erdogan schaffen das“, tedy „Já a Erdogan to zařídíme“, a jde o strategickou úvahu, jak vnutit Evropě nové panství, nový motor. Po neustále se zakuckávajícím motoru Berlín-Paříž a nemožnosti vytvoření náhradního motoru Berlín-Londýn, je tento nový motor Berlín-Ankara něčím, co se nezakecá a nebude brát ohledy na zbytečné demokratické kudrlinky. Jak Němci, tak Turci berou demokracii jenom jako nutné zlo, vnucené jim porážkou ve válce a trpí velkou nostalgií po vládě silné ruky. Nástrojem ovládnutí prostoru Balkánu a Podunají mají být nátlak na tamní státy ve jménu migrační krize a následná řízená invaze Turků do EU prostřednictvím uvolnění vízové povinnosti. To už Evropu promění definitivně v odpornou hnědou kaši, kterou jsem připomínal ve svém článku, když jsem psal o obložené míse mnoha chutí rozmixované v bujónu či v kakau. Zažil jsem obojí, ale za všeho nejhorší je vidět ty chutné ingredience padat do mixéru a drtit na kaši…

Je to pocit zmaru a tento pocit mám, když vidím, že je někdo pro svou slávu ochoten obětovat tu krásu pestrosti a různorodosti. Dlužno podotknout, že EU už v tomto smyslu Evropu do značné míry načala a Německo s Tureckem se ji rozhodly jenom dodělat.

Merkelová s Erdoganem dobře vědí, že s takovouhle kaší, kde se není oč opřít, se skvěle manipuluje, dobře se přelévá a transformuje, směřuje proti tomu či onomu, nestaví se na odpor a hlavně vypadá spravedlivě - tedy všude stejně. To, že ve stejnosti je právě největší nespravedlnost, si uvědomuje jen menšina, a tu lze snadno eliminovat, jakýmkoliv způsobem. V tom, jak víme, mají Německo i Turecko bohaté zkušenosti a neštítí se doslova ničeho, tedy pokud nemají u nosu pořádný klacek. Turecko je odolnější, to genocidu Arménů nikdy neuznalo a neuzná, Němci ve slabé chvíli dokonce staví památníky holokaustu, popřípadě poklekají v Lidicích, Osvětimi nebo na Westerplatte, ale věřit jim může jenom skutečný blázen nebo někdo s nárokem na árijský původ či alespoň německé občanství.