Nejprve několik základních skutečností. Voda teče shora dolů, ale vzlíná zdola nahoru. Dalším jevem spojeným s vodou je tzv. „spojené nádobí“. V přírodě se to projevuje především tak, že voda teče po tzv. spádnicích a později údolnicích, které se dají dobře vyčíst z map, a potom také tudy, kudy říkají místní lidé a zejména pamětníci. Na těchto cestičkách a cestách, kterými se voda ubírá vlivem gravitace, je důležité ji zpomalit.

Jednoduchý princip tohoto zpomalování je ten, že ze spojité klesající křivky terénu, kterým sestupuje voda, se snažíme udělat nespojité schůdečky, schůdky, schody a terasy, a tak pořád dál až malým tůňkám, rybníkům, údolním poldrům, nádržím a zelenými nenáviděným jezům a přehradám. Leč princip je pořád tentýž. Místo nakloněné roviny zvané za mého mládí líha či ližina prostě jednoduché schody…

Je tu i druhý princip, který už v nejstarších právních systémech zakotvil v souladu s etickým i kritickým myšlením pravidlo, že „majetek zavazuje“, což mimo jiné znamená, že z mého majetku nesmí vzejít škoda jinému. O sousedech to platí násobně a dokonce některé jazyky interpretují legendární „miluj bližního svého“, především jako „miluj souseda svého“. Příkladem může být angličtina.

Tyto dva jednoduché principy stačí každému vlastníkovi pozemku k tomu, aby se vypořádal úspěšně s otázkou hospodaření s vodou na svém pozemku. A hraběcí rada je na světě…

Samozřejmě není to tak jednoduché, existují pozemky, které jsou z vodohospodářského hlediska zvláště významné. Jde například o prameniště nebo o „vsakoviště“, místa, kde se povrchová voda dostává do vod podzemních a doplňuje „zvodně“ nebo rovnou podzemní jezera. Existuje jistě celá řada dalších speciálních případů a výjimek, ale jsem přesvědčen, že víceméně potvrzují výše uvedené dva principy. Pokud bychom na to měli čas, pak zjistíme, že celá řada vědeckých prací a vládních programů na dané téma tyto dva principy obsahují. Pokud ne, pak nejsou ani špatně. Můžeme se tedy shodnout na tom, že na otázce, co máme dělat…?!?, existuje víceméně shoda.