Vzal jsem si k ruce Ústavu ČR a hned v preambuli jsem se dozvěděl, že „my, občané České republiky“… „jsme odhodláni chránit Českou republiku, jako vlast“… a „společně střežit zděděné přírodní i kulturní, hmotné i duchovní bohatství“. Vzhledem k tomu, že jsme přitom „věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti Koruny české i státnosti československé“, zdá se mi, že dát legislativní podporu a možnost občanům všestranně se vybavit k takovým skutkům, ke kterým jsou odhodláni, je přirozenou povinností státu.

Aniž bych chtěl jakkoliv navozovat myšlení směřující k povinné domobraně a skutečně lidovým milicím, musím si stát za tím, že občané se bez výzbroje, výstroje a potřebných znalostí ve svém, samotnou ústavou postulovaném, odhodlání těžko obejdou…