Veřejně a zákonně se u nás krade především tak, že se v co možná největším počtu přijímají zákony, které to umožňují. Takže se vlastně nekrade, to se jen tak legálně, leč nelegitimně, trochu nebo více odklánějí a redistribuují veřejné i soukromé prostředky. Mimochodem, „primus inter pares“ je v tomto ohledu zákon o státním rozpočtu. Pokud by ovšem měla uplatňování a dodržování přijatých norem na starosti nezávislá byrokracie, mohlo by se snadno stát, že by si partaje a jejich figurky ani nelízly. To by mohlo vést k tomu, že by se mohly začít v Parlamentu ČR dokonce přijímat normy, podle kterých se krást nedá, protože proč bych dělal děravé zákony, když si potom skrz ty díry sám nemohu nahrabat. Nešlo by tu ani náhodou o náhlou poctivost našich volených zástupců, konec konců, nejsou jiní než my sami, ale šlo by o staré osvědčené, „když chcípla koza mně, ať chcípne i sousedovi…“, zcela v duchu nejlepších národních lidských, občanských i politických tradic. V důsledku této charakterové vady bychom nejen měli lepší zákony, ale bylo by jich méně a navíc bychom měli více peněz. Starý dobrý Bernard de Mandeville se svými včelkami by došel dalšího uznání a potvrzení v praxi…