Jak je v apokryfech zvykem je to výpověď o nás, o tom jak si utváříme nebo možná spíše tak trochu ničíme svůj vlastní svět a činíme ho méně laskavý, méně příjemný, zato jej naplňujeme nenávistí, závistí a zlobou. Otázka zní, proč to děláme a proč to děláme s takovým elánem. Bojím se odpovědí, že jsme prostě takoví a že nás to baví… Karel Čapek věřil v obyčejného člověka, věřil, že on je tím, kdo dá lepší odpověď.

Aktuálně je to zajímavá alegorie nejen ve vztahu pravice levice, ale i vzhledem k naší slavné Trojkoalici. Kdopak je asi ten uprostřed?!? Je tam na tento post docela tlačenice…

Karel Čapek tento text napsal v roce 1927 a já znovu a znovu smekám před tímto člověkem, který byl nakonec také doslova ukřižován nenávistí těch „bližních“, jejichž podobu tolikrát tak přesně vykreslil ve svém díle…

Ukřižování

I povolal Pilát Náhuma, muže znalého dějin a učeného, a řekl mu:

"Náhume, tuze mne mrzí, že váš národ si umanul ukřižovat toho muže. Hrom do vás, vždyť je to bezpráví."