Pojem integrace má mnoho významů, ale obecně jde o komunikaci směřující k nějaké vyšší kvalitě koexistence, cesta k nalezení funkčního vyššího celku. Výsledkem má být zcela jistě určitá podoba vyšší míry jednoty a proces, který k tomu vede, se nazývá sjednocování. Jde tedy o jednotu a sjednocování. Tyto pojmy se v myslích evropských elit poněkud zvrtly a byly nahrazeny pojmy jednotnost a jednocení.
Sjednocování znamená složitý, odborně, lidsky, společensky, politicky, technicky i časově náročný proces. Máme-li někoho nebo něco sjednocovat, musíme hledat možné společné rámce, ve kterých mohou účastníci sjednocování fungovat, stejně jako hodnotové úběžníky, ke kterým se mohou společně vztahovat. Rámce i úběžníky by měly být v kvalifikovaně vedeném integračním procesu především motivující a nikoliv omezující nebo dokonce likvidační. Vše musí vycházet z toho, že pro moudrého sjednotitele spočívají pojmy rámce i úběžníku ve zvýšené pravděpodobnosti, že lze při jejich existenci ze známých událostí lépe usuzovat na podobu průběhu věcí a dokonce na určité budoucí následky. Pro Brusel jsou pojmy rámec i úběžník blízké pojmu zákon v podobě neměnného pravidla, které teprve dává tomu všemu, co se podle něho řídí, smysl. Mnoho lidí žije v bludu, že příroda funguje podle přírodních zákonů a ony přitom jenom s menší nebo větší přesností v dobovém a společenském kontextu popisují některé zákonitosti, které se podařilo pozorováním v přírodě odhalit. Bruselští oligarchové a byrokrati nejen žijí v tomto bludu, ale navíc to jsou obyčejní hokynáři, poměřující svět optikou „má dáti – dal“ a pro které je motivem jenom osobní zisk.
Ničeho, co by zavánělo zdravým rozumem nebo odborností, ovšem nejsme při integračním úsilí v EU svědky. Rámec se vymyslí někde ve slonovinových věžích Bruselu a potom se do něj všechny dotčené snaží euroelity doslova narvat. Pokud někde něco přebývá, neupraví se rámec, ale usekne se to. Přitom neustále posloucháme z Bruselu, že odpovědí na chyby EU je více ještě EU. Jako kdyby se z Bruselu ozývaly motivy legendárních Husákových slov z dubna 1969. Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasiť. Tak zněla slova, která předznamenala řádění prověrkových komisí a neštěstí pro statisíce lidí a jejich rodin v tehdejším Československu. Obecně se toto období nazývá normalizace. Stačí si dosadit pár euroslovíček a máme podstatu řady probruselských výlevů. Kdo nejde s námi, jde proti nám… a nedostane dotace, a také proletáři všech zemí spojte se… nebo žaloby a sankce. Bruselské rámce mají ještě jednu vlastnost. Je jich příliš mnoho a připomínají spíše hustou klec, takže opět platí, že „jako lvové bijem o mříže.“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Co se tak nejednou stalo, že jste se musel omluvit s bezpečnostního výboru?
Na kterém se shodou okolností měla projednávat bitcoinová kauza a měly na něm být zveřejněny posudky a notářský zápis, což se nemohlo stát, protože pro neúčast vládních senátorů se vůbec neuskutečnil? Jak vám pak máme věřit, že to opravdu bude řádně projednáno, když to není poprvé, co jsou třeba sen...
Další články z rubriky

15:57 P. C. Roberts: Konflikt na Ukrajině se vymyká kontrole
Neochota nebo neschopnost ruského prezidenta Putina rychle ukončit konflikt s Ukrajinou povede ke st…