Ramsau má dávnou tradici tolerance a údajně na jeho území vznikl první toleranční dům, tedy prostor, kde se mohli katolíci a evangelíci setkávat, poznávat, zahájit vzájemnou komunikaci, která teprve mohla vést ke vzájemné toleranci a dalšímu zlepšování vztahů.  Dnes je v tomto tolerančním domě radnice. Oba kněží zdůraznili, že podmínkou vzájemné tolerance je dostatek vůle na obou stranách, aby vůbec mohlo k nějaké toleranci a tolerování dojít. Směřovali postupně k tomu, zda a jak zaužívaný a úspěšný model tolerance aplikovat na současné „nově příchozí“, jak je nazývali. Vyslovili myšlenku, že podle jejich zkušeností „nově příchozí“ o žádnou toleranci nestojí a svým chováním ani žádnou vůli je tolerovat nevzbuzují. Bylo to řečeno s hlubokou lítostí a zároveň s nadějí, že se podaří najít nějakou novou kvalitu tolerančního prostoru, ve kterém bychom se dokázali s nově příchozími setkávat a hledat možnost, jak žít snad v dobrém sousedství, když ne v pospolitosti.Nešlo tedy zdalekao nějakou rezignaci,ale pouze o reálné konstatování stavu, kdy část nově příchozích aktivně rozvrací současná společenství, včetně školních, a požadují striktní respektování svých sebou přinesených pravidel, včetně náboženských. Ostatní „nově příchozí“, i když s tím nesouhlasí, mlčí a nedovolí si protestovat nebo dokonce podpořit instituce místa svého nového pobytu. Mají strach, že se s nimi agresivní část komunity „nově příchozích“ vypořádá po svém. Podle svého práva a většinou nožem.