Jsem opravdu dalek toho, abych prostřednictvím úryvku nějak soudil tehdejší nebo dokonce současné USA nebo k tomu kohokoliv nabádal. Spíše prosím, abychom se všichni zamysleli nad tím, zda i my nemáme ve svém životě zážitky, vůči kterým bychom se měli vymezit. Jestli jsme natolik spokojeni s tím, co jsme prožili a prožíváme, že se mlčet nebojíme.

Jsem přesvědčen, že jsme dnes obklopeni nejen tlakem na stádnost, kterou Jerome Klapka Jerome popisuje v odstavci prvním, ale že rovněž máme podstatné mezery v některých rozměrech naší lidskosti, i když zrovna nikoho neupalujeme zaživa, jak to autor zmiňuje v odstavci třetím. Měli bychom mít odvahu to pojmenovat a vymezit se vůči tomu, a to i případě, že se zrovna nechystáme na setkání se Soudcem veškerého světa, jak o tom píše v odstavci druhém.

Na závěr parafrázuji JKJ. Pokud některé lidi popudím, neomlouvám se, dobře jim tak…