Pominu-li, že chvílemi se mi projev zdál jako vystřižený (a toliko mírně poupravený) z předlistopadových brožur o tzv. univerzálních projevech, jež měly stranickým funkcionářům pomoci sestavit projev, který by říkal vše, a zároveň nic („...na sněmu, který završuje proces demokratického budování naší strany..."), každý, kdo ho dokázal jen trochu kriticky sledovat, se musel přesvědčit, že jeho smysl pro demagogii je skutečně velmi vyvinutý.

Vcelku správně tvrdí, že krize zvýší poptávku po „jednoduchých" řešeních; taková řešení označuje za „extremistická". Ano, je v módě dnes leckoho a leccos nálepkovat slovem „extremistický", což je ve své podstatě podobné jako označení „třídní nepřítel" za bývalého režimu. Tento vágní pojem právě pro svou neurčitost umožňuje, aby byl dle libosti aplikován v jakýchkoli podmínkách, z čehož pak plynou další důsledky, např. perzekuce ze strany státu. Nedokážu si odpustit malé „rýpnutí": Pane ministře, není někdy lepší vyřešit problém „jednoduše", než několik let vymýšlet „sofistikovanou" metodiku, jež má pomoci nalézt na výsost „korektní" řešení, jehož jediným efektem je, že daňové poplatníky stálo další miliony?