Pojďme se podívat, co se 28 let po revoluci u nás demokracií nazývá. A hájí zájmy většiny lidu, nebo je to jen spolek kariérních tlučhubů, kteří se bojí o své pozice?
Ač nejsem sluníčkář, založil jsem organizaci, která se zabývá pomocí matkám samoživitelkám, které se v obtížné situaci rozhodly pro cestu prodeje svých těl, aby, jak mnoho z nich říká, měly aspoň pro děti na mlíko.
Ale co když se taková dáma rozhodně vstoupit do politické strany, aby prosazovala zájmy těch jen v Praze 12 000 samoživitelek, reflektovat jejich problémy a snažit se aspoň trochu napravit sytém?
Jednu jsem takovou potkal. Její vyprávění ve mně vzbudilo touhu aspirovat na Nobelovu cenu za literaturu, jelikož lepší tragikomicky horor plný postaviček, které by neodhalily dobré podpůrné téma do komunálu, ani kdyby je praštilo po nose, jsem si nemohl přát. A to se nebavíme o galantnosti a vůbec slušném chování obecně, ale popořadě.
Okolnosti našeho seznámení tu rozebírat s dovolením nebudu, jen její cestu real politikou za obranu slabých si nemůžu odpustit zde nepublikovat. Po zjištění pravého povolání této dámy by běžný člověk čekal aspoň trochu galantního chování ke spolustraničce, jejíž rodina se vůbec zasloužila o vznik strany. Té, za kterou jiní kandidovali, a dostali se pod značkou do pozic, kde jsou.
Místo trochy vděku za nové vypracované téma se radní pro bezpečnost, od kterého bych očekával jednání francouzského šlechtice, zajímal jen o to, jaká je v posteli a jakou má sazbu na hodinu. No možná jen dělal průzkum ceny na porovnání, ale netuším, k čemu by to bylo. Možná by to mohl osvětlit on. Až ho potkám, zeptám se.
První mezi rovnými, předseda obvodu, byl o něco lepší, cena ho nezajímala, ale ani matky samoživitelky. Škoda, má jich mezi potencionálními voličkami dost. No dáma si musí vydělávat a dostane se ke klientele z jiných stran. A ejhle, kdo by to řekl, že kdejaký zdivočelý pravičák z let devadesátých se umí k dámě chovat líp než ke kusu hadru.
Přitom její motivace držet se klientů z jiných stran je obrovská. Tím, že s nimi mluví o politice a občas třeba předá vzkaz, si připadá jako rovnocenný partner, ne jen jako kus masa určený k rychlé spotřebě. Motivací těchto klientů logicky není prospět konkurenční politické straně nebo konkurenční zájmové skupině, ale naopak využít ve svůj prospěch to, že radní pro bezpečnost se zajímá o cenu služeb, ne o to, jak podat pomocnou ruku své spolustraničce a navíc získat hlasy matek samoživitelek.
Každá žena chce, aby se k ní muži chovali jako k dámě. Dokonce i prostitutce je příjemné, když s ní zákazník jedná jako rovnocennou partnerkou. A že jako prostředek využije debaty o politice? Můžeme se tomu divit, když jde o společné téma, při kterém zákazník dává najevo, že se nezajímá jen její o tělo, ale o její názory? Tím spíš, že radní pro bezpečnost nebyl jediný, kdo se zajímal jen o cenu služeb a koho ani nenapadlo podat pomocnou ruku. Jakýkoliv politik, který ví, že jeho spolustranička je prostitutka a chce využít své zkušenosti pro ochranu slabších, by si měl uvědomit, že když se bude chovat galantně a nabídne pomoc, předejde tím tomu, že ona bude hledat pochopení a radu u zákazníků z konkurenčních politických stran.
Pro mě bylo překvapení, že opravdu kdejaký zdivočelý pravičák se choval tak moc jinak než její vlastní spolustraníci. Nevěřícně jsem oslovil napříč politickým spektrem známe osobnosti, jestli se chtějí seznámit s projektem. Za ODS Alexandra Udženija, chápavá dáma, která má víc soucitu než kdejaký salónní levičák. Kluci z hnutí ANO jsou noví, tedy pořád v kontaktu s realitou, na rozdíl od lidí jako Sobotka nebo Špidla. Pokud jde o topku, no budete se divit, ale potenciálních 12000 hlasů v Praze je velmi lákavé, i když si můžete myslet, co chcete.
Velmi nesvůj z toho, že zatím nikdo z levicových zastupců se jako bílý rytíř zachraňující poslední smysl ČSSD, tedy ochranu slabých, se vynořil Roman Onderka. Sice ho nezajímají pražské hlasy, ale je socan, ne jen u socanů.
Abych vám osvětlil, proč se zabývám mimo jiné tímto tématem, jde o mého pradědu který byl 1. starosta za sociální demokracii ve svobodném Československu. Jako dědictví po C-K mu zůstalo 81 válečných vdov a 312 polosirotků a musel se o ně postarat bez internetu a dotací. Jeho rychlou komunikaci s okresním hejtmanstvím zajišťoval pacholek na koni a postaral se. Proto říkám dnes a denně, že když nedokážeme minimálně to, co náš praděda, nemáme v politice co dělat.
Libor Balga
Předseda spolku pro ochranu žen
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
