Ruská média se nakonec zachovala celkem rozumně a atmosféru národní tragédie zbytečně nerozdmychávala. Všichni analytici se ovšem shodli na tom, že nesourodé hvězdy i obyčejnější dělníci ledu nevytvořili v Soči tým – a to se jim nakonec nevyplatilo. Celkem správně se ovšem připomíná, že to není neúspěch ojedinělý, a že kdysi slavné „sborné“ se nevede tak, jak na to Rusové byli zvyklí už někdy od 50. let minulého století. Když už jsme u té „sborné“, právě na ni po neslavném konci národního ruského hokejového týmu kdekdo málem se slzami v očích vzpomínal jako na vzor hokejového umu. Zato pokud jde o Biljaletdinovův tým, ruský internet se hemží žlučovitými poznámkami o primadonách v západním žoldu, které holt góly střílejí jen za miliony dolarů a kterým pojmy jako vlastenectví či reprezentace Ruska nic neříkají a tak dále a tak podobně. Ostatně podobných odsudků se doma dočkávají i naši hokejisté, a není na tom nic divného.

Za pár poznámek ale tahle nejnovější atmosféra ruské hokejové národní tragédie stojí. Zaprvé bychom si při vzpomínkách na slavnou Tarasovovu partu rozhodně měli vzpomenout, že její základ tvořili hráči ústředního armádního klubu CSKA, že to byli důstojníci Sovětské armády a že zmiňovaný Anatolij Tarasov je spíš než za svěřence měl na povel. Proto v sovětském národním týmu panovala železná vojenská disciplína, již nebylo radno nedodržovat.