Libor Dvořák: Ruské hokejové trauma

23.02.2014 20:31

Ruští hokejisté šli do olympijského turnaje se všemi svými hvězdami, které září v kanadsko-americké lize, a přesto jejich výkony od počátku nebyly stoprocentní. Ruský hokejový velikán Ovečkin na nějž sázel jak trenér Biljaletdinov, tak samozřejmě miliony ruských fanoušků, nakonec jedním gólem a jednou přihrávkou bodoval jen v úvodním zápase – v dalších vyšel naprázdno.

Libor Dvořák: Ruské hokejové trauma
Foto: www.kremlin.ru
Popisek: Ruský prezident Vladimir Putin v Soči

Ruská média se nakonec zachovala celkem rozumně a atmosféru národní tragédie zbytečně nerozdmychávala. Všichni analytici se ovšem shodli na tom, že nesourodé hvězdy i obyčejnější dělníci ledu nevytvořili v Soči tým – a to se jim nakonec nevyplatilo. Celkem správně se ovšem připomíná, že to není neúspěch ojedinělý, a že kdysi slavné „sborné“ se nevede tak, jak na to Rusové byli zvyklí už někdy od 50. let minulého století. Když už jsme u té „sborné“, právě na ni po neslavném konci národního ruského hokejového týmu kdekdo málem se slzami v očích vzpomínal jako na vzor hokejového umu. Zato pokud jde o Biljaletdinovův tým, ruský internet se hemží žlučovitými poznámkami o primadonách v západním žoldu, které holt góly střílejí jen za miliony dolarů a kterým pojmy jako vlastenectví či reprezentace Ruska nic neříkají a tak dále a tak podobně. Ostatně podobných odsudků se doma dočkávají i naši hokejisté, a není na tom nic divného.

Za pár poznámek ale tahle nejnovější atmosféra ruské hokejové národní tragédie stojí. Zaprvé bychom si při vzpomínkách na slavnou Tarasovovu partu rozhodně měli vzpomenout, že její základ tvořili hráči ústředního armádního klubu CSKA, že to byli důstojníci Sovětské armády a že zmiňovaný Anatolij Tarasov je spíš než za svěřence měl na povel. Proto v sovětském národním týmu panovala železná vojenská disciplína, již nebylo radno nedodržovat.

A z tohoto konstatování plyne i má poznámka druhá, řekl bych, docela nadějeplná: To, že vrcholní ruští sportovci už mohou podobně jako jejich zahraniční kolegové normálně působit, kde sami uznají za vhodné, je vlastně dobrý signál toho, že dnešní ruská společnost přes všechny své kazy a nedostatky v mnoha ohledech funguje docela normálně – až potud, že vrcholný sport už není jedinou formou lidské seberealizace, která kdysi – vedle možností – vrcholných ruských umělců – v tehdejším SSSR člověku zajišťovala možnost cestovat do zahraničí a také materiálně si významně polepšit. Dnes má řadový Rus podstatně více možností, jak se uplatnit, což se pak projevuje i v takových věcech jako je vztah k někdejší posvátné modle státní reprezentace.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Martin Kolovratník byl položen dotaz

Byl byste pro, aby měli cyklisti SPZ?

Cyklisti jsou všude a dost často bohužel nedbají pravidel silničního provozu. Už víckrát se mi ale stalo, že udělali nějaký přestupek a vlastně jim to projde, protože je nemáte jak identifikovat, i když je třeba natočíte nebo je zachytí nějaká kamera. Neměli by mít na kole něco, podle čeho půjdou id...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.