V odpoledních hodinách pak Nejvyšší rada jednala o dalším požadavku opozice, což je zákon o amnestii. Také tady se dá očekávat pozitivní výsledek, protože Janukovyčův režim je v tuto chvíli nejen v defenzívě, ale také ve zmatku. Ve zmatku z toho, že jak se zdá, opravdu všelidové bouře se ze západních částí země přestěhovaly i na průmyslový východ, který Janukovyč až doposud považoval za svou voličskou baštu. Dál je tu samozřejmě řada lidí, kteří za ním stojí, ale to, že i v těchto částech země si mnozí uvědomili, že v čele Ukrajiny stojí „byrokraticko-kriminální struktury“, jak říká bývalý ministr vnitra a blízký spolupracovník Julie Tymošenkové Jurij Lucenko, a dnes již chápou, že v ukrajinské politice se něco musí zcela zásadně změnit. O vzdor se znovu pokusila neslavná hrdinka těchto dnů, ministryně spravedlnosti Olena Lukašová, která prohlásila, že případná amnestie začne platit, jedině když demonstranti přestanou blokovat státní budovy a komunikace. To se ale zřejmě stane hned poté, co opozice dosáhne splnění všech svých požadavků.

Krok správným směrem dnes učinil i neoblíbený premiér Mykola Azarov, který v nastalé situaci dal svou funkci k dispozici. Janukovyčovi už tedy zbývá poslední krok, požadovaný jeho protivníky: vypsat předčasné parlamentní i prezidentské volby a svého úřadu se vzdát.