Možná poslední příležitost, jak přece jen konečně obnovit klid zbraní mezi Ukrajinou a tzv. Luhanskou a Doněckou lidovou republikou – tak v předcházejících dnech hodnotili význam minského setkání někteří jeho pozdější západní účastníci.

Znělo to poněkud dramaticky, ba možná melodramaticky, ale něco na tom bylo. Boje na východě Ukrajiny totiž poslední dobou sílily a mrtvých, a to želbohu i mezi civilním obyvatelstvem, vytrvale přibývalo. Všeobecně se přitom už dlouho a na všech stranách tvrdí, že tento konflikt nemá vojenské řešení.

Text deklarace zní sice velice povšechně a je jasné, že k němu bude nutné přidat spousty takříkajíc prováděcích dokumentů, ale jinak to zřejmě nešlo: postoje jednotlivých hráčů jsou až příliš odlišné a smířit je se dnes v noci docela určitě nepodařilo. „Záblesk naděje“ – řečeno Angelou Merkelovou – tu ale jistě je, byť jen v podobě jakéhosi nejmenšího společného jmenovatele.