Celkově se tedy dá říci jen to, že se snad zpomaluje pokles HDP do záporných čísel, k němuž dochází od začátku loňského roku. Navíc existují pro hospodářský růst i jiné směrodatné aspekty než jen zprůměrování statistických veličin. Konkrétně vývoj nezaměstnanosti nebo spotřeby. Roste-li například přebytek zahraničního obchodu, může to znamenat nejen růst vývozu, ale i to, že se méně dováží, protože lidé šetří a podniky neinvestují.  

Jistě: i ekonomika se dá posuzovat z hlediska poloplné nebo poloprázdné sklenice. A pravidlem bývá, že před volbami začnou převažovat předpovědi spíše optimistické. Jako by to snad opravdu byli politici a ne finanční trhy, jejichž rozhodování je dneska pro ekonomický vývoj té které země směrodatné. Faktem na druhé straně je, že psychologický efekt může ekonomický vývoj ovlivnit. Ovšem jen za předpokladu, že se „dobrá nálada“ zmocní nejen analytiků, ale celé společnosti. A na to to v ČR zatím věru nevypadá.  

Podle posledních výzkumů jsou dva ze tří zdejších obyvatel přesvědčeni, že to půjde s hospodářstvím dál od desíti k pěti. Že by se to mohlo zlepšit, se domnívá jen šest procent obyvatel ČR. Ve srovnání s ostatními středoevropskými státy, konkrétně s Polskem, Slovenskem nebo Maďarskem, jsou Češi v tomto ohledu nejpesimističtější ze všech. Dodat je třeba, že v hodnocení svých vlastních, konkrétních životních podmínek, už Češi zdaleka tak pesimističtí nejsou. Za pozitivní je považovala třetina dotázaných, což bylo o něco málo méně než v Polsku, ale víc než na Slovensku nebo v Maďarsku.  

Jak to vypadá, nejsou tedy Češi žádní „rození škarohlídi“, jak jim zdejší politici rádi podsouvají. Jsou jen realisté. A vědí, že když analytici spatří na obzoru hospodářský růst, může to být klidně fata morgána.