Žádná převratná novinka to ale nebude: na komunální úrovni si to KSČM zkouší už řadu let a ostatní politické strany jí k tomu ochotně pomáhají, kdykoli potřebují vyšachovat ze hry nepříjemného politického soupeře.
Na krajské úrovni se teď jednoduše jen děje totéž, co v uplynulých dvou desetiletích probíhalo v zastupitelstvech řady měst a obcí. A to pod heslem, že chodníky a odpadní potrubí přece nejsou ani levicové, ani pravicové, takže proč nevzít do vládyi komunisty?
Bohumínské usnesení ČSSD, podle něhož má pro ni KSČM na vládní úrovni nulový koaliční potenciál, tak bylo nahlodáno zdola už dávno a i kraje ho začaly tunelovat již v minulém funkčním období, kdy konkrétně ve středních a v západních Čechách a na Vysočině vládli sociální demokraté s tichou podporou KSČM. Ostatně, čilou spolupráci s komunisty předvádějí politické strany i ve sněmovně, kde neváhají uzavírat s nimi v kuloárech nejrůznější hlasovací handly. Včetně odměny mnohaletou pozicí místopředsedy sněmovny. Jinými slovy, to, co se děje prakticky od listopadu 1989 vskrytu, bude teď ve více než polovině krajů všem na očích.
Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka ovšem upozorňuje, že hlasy, které voliči dali v krajských volbách komunistům, přesto neznamenají, že by tím voliči snad hodlali přepsat zdejší politickou mapu. Podle něj se tady volí od roku 1992 v podstatě pořád stejně: jsou tu dva zhruba obdobně velké rezervoáry pravicových a levicových voličů, kteří prakticky nepřebíhají.
Klíčem k výsledku krajských voleb je podle Pečinky volební účast. V posledních volbách do sněmovny volilo KSČM 590 000 voličů. O něco méně, totiž 540 000 jich dalo hlasy komunistům před dvěma týdny. Takže při krajských volbách teď komunisté „v podstatě jen oprášili svou tvrdou voličskou základnu“. Jenže v roce 2010 byla volební účast 63 procent, zatímco nyní přišlo k volebním urnám jen 37 procent voličů, a to převážně těch levicových. Pravicoví voliči buď k volbám nešli, anebo volili z protestu různá okrajová uskupení. Pravice, uzavírá komentátor Reflexu, nedokázala zvednout své lidi ze židlí a spravedlivě prohrála.
Pravdou ovšem je, že současná krize nahrává nostalgii po „starých časech“, kdy – jak to dodnes zdůrazňují členové KSČM- „byla práce pro všechny, a zdravotnictví bylo zadarmo“. Dodejme, že práce byla sice údajně pro všechny, ale jenom proto, že ji minulý režim degradoval na vynucenou povinnost, která často postrádala smysl. Její plody byly nezřídka kontraproduktivní, protože se při ní jen spotřebovával materiál a zatěžovalo životní prostředí, aniž by o výsledky někdo stál. Zdravotnické výdaje platil každý v odváděných daních, jen se to extra nevykazovalo v kolonce zdravotního pojištění.
Co proklamují komunisti teď, je v dnešní době nereálné. Jsou to recepty, které jejich předchůdci už jednou, a to skoro půl století, neúspěšně zkoušeli na lidech: „přímý vstup do vlastnictví rozhodujících podniků“- tedy jejich zestátnění- „zohlednění ekonomických potřeb pracujících“ – tedy zajištění pracovních míst bez ohledu na odbyt výrobků- a „ochrana vnitřního trhu“, tedy izolacionismus, který v dnešním světe praktikuje tak akorát severní Korea.
Není tedy vyloučeno, že to s KSČM nakonec dopadne jako s francouzskými komunisty poté, co je vzal do vlády prezident Mitterrand. Když to udělal, měli 20 procent volebních preferencí. A když z vlády po několika letech odcházeli, zbyly jim už jen tři, protože místo opozičních řečí museli prokázat, co skutečně dovedou. Bohužel, osten pochybností zbývá: KSČM má určitě blíž k ruským komunistům, než k těm francouzským.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
