Jak by se postavili k eventualitě, že by měli jmenovat vládu, v níž by byli také komunisté: tahle otázka jim byla, je a bude kladena stále častěji. Jan Fischer, jehož vyhlídky na vítězství v boji o Hrad jsou toho času zřejmě největší, má jasno: v posledních týdnech prohlašuje v médiích, že by prý komunisty do vlády rozhodně nepustil. Jak to formuloval v dnešní MFD, považuje jejich stranu za extremistickou, jelikož se „nevyrovnala se základním zahraničně politických ukotvením této země, má vysoce negativní postoj k EU, k NATO a k působení našich (vojenských) misí.“

Dodejme, že by byl Fischerův nesmiřitelný postoj podstatně věrohodnější, kdyby neměl ve svém životopisu, a to od roku 1980 do roku 1989, členství v předlistopadové KSČ. Tedy ve straně, kterou v roce 1993 prohlásil český parlament zákonem za zločineckou organizaci s tím, že za způsob vlády v naší zemi byli od roku 1948 do roku 1989 odpovědni nejen její vedoucí funkcionáři, ale i všichni její členové. Tedy i ti, kteří dneska tvrdí, že byli tzv. „u komunistů“, protože chtěli jen dělat svou práci. Což není nic jiného, jak dobře vědí pamětníci, než eufemistický opis jejich kariérismu.