Že jsou přesto představitelé celníků a policistů ochotni dál veřejně tvrdit, že je na zdejším trhu nelegálního alkoholu stejně jako i jinde v Evropě, tedy kolem 10 až 15 procent, prozrazuje buď do nebe volající nekompetentnost, nebo cynismus.
Podle svědectví šéfa jedné z největších zdejších likérek v týdeníku Ekonom mají totiž podstatně menší problémy s černým trhem i na sousedním Slovensku nebo v Polsku. Polští výrobci lihovin podle jeho slov dokonce odhadují, že u nich je podíl černého trhu s lihovinami ve srovnání s Českem asi třetinový. Závěr z toho může být jen jeden jediný: státní instituce, které mají boj proti lihové mafii v popisu práce, selhaly na celé čáře.
Selhává ale celá společnost: místo aby se zdejší veřejná diskuse soustředila na jádro věci, diskutuje se především o tom, zda byl zákaz prodeje tvrdého alkoholu rozumný či ne, kolik tím stát denně tratí na daních, a zda to, nedej bože, nebude pro chudáky barmany a drobné prodejce dokonce likvidační. Jako by nejpodstatnější bylo, kdy už bude té zpropadené „prohibice“ konec, likérky pojedou na plný výkon a občané se budou moci opět bez obav chopit svých panáků.
Jen okrajově přitom vyplývá na povrch to, oč by mělo jít v první řadě: jestliže jsou Češi dneska na prvních příčkách ve světových žebříčcích spotřeby alkoholu, a to třeba i daleko před Ruskem, tedy zemí, kde už se řadu let veřejně diskutuje o tom, co tamní závislost na alkoholu dělá s genetickým fondem národa, tak je u nás něco krutě v nepořádku. Místo aby to vyvolalo ve zdejším veřejném mínění šok, diskutuje se nanejvýš o tom, nakolik je statistika Světové zdravotnické organizace správná, když zdejší Statistický úřad naopak vyzkoumal, že tady spotřeba alkoholu klesá, a jaké že to vlastně používá měřítka prestižní americká agentura Bloomberg, když umístila Česko v celkovém součtu závislostí nejen na alkoholu, ale i na tabáku, na drogách a na výherních automatech, dokonce na první místo na světě. A to s odstupem sedmi bodů za druhým Slovinskem a víc než deseti za Austrálií na třetím místě.
Zdejší veřejnost zavírá oči dokonce i před opakovaným zjištěním, že do první alkoholické ligy světa patří i zdejší děti a mladiství. Podle Světové zdravotnické organizace tady pravidelně pije 30 procent patnáctiletých a 17 procent třináctiletých. Několikanásobnou zkušenost s alkoholem má každé třetí dítě už ve čtvrté třídě. Dospívající mládež už pije běžně. A to bez ohledu na lékařské výzkumy, dokazující, jak devastující účinky to na dětský organismus má a jak handicapující následky si mladí lidé odnášejí do života. Kdyby se všechny tyhle národohospodářské ztráty jednou spočítaly, vypadal by vedle nich únik na daních kvůli černému trhu s alkoholem směšně. A ukázalo by se, že na jejich pokrytí by nestačilo, ani kdyby se spotřební daň na alkohol zvýšila několikanásobně.
Místo toho se tady ale diskutuje jen o zástupných tématech: jako by si společnost nebyla ochotna připustit, v jak vážných problémech vězí. Bez toho ale nesvitne naděje na nápravu. Ostatně, ani alkoholika nevezmou do léčebny dřív, než si přizná, že je notorik.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
