Jak tady stavební loby v symbióze se státem funguje, popsala doktorka Pošvářová už před lety v protikorupčním manuálu Národní ekonomické rady vlády: stavební dozor zajišťují pro stát soukromé firmy, které často pracují i pro společnost, která dotyčnou silnici staví. Betonová lobby se tímto trikem pojišťuje proti tomu, aby se na její šlendrián přišlo včas a bylo možné jej reklamovat ještě v záruční době. Dalším trikem je, že firma, která má na starosti zadání veřejné zakázky, pak schvaluje i tzv. vícenáklady na žádost stavitele, pro kterého ale zároveň často i pracuje. To vysvětluje jak mnohé případy předražených zakázek, tak i skutečnost, že jsou na zdejších silnicích k nalezení nefunkční svodidla bez certifikátu, mostní závěry, zakázané v cizině, železobetonové konstrukce z druhořadé oceli, špatné svary, zvlněný asfalt.  

O rezavějících mostech na dálnici D47 a o mrhání penězi ze státní pokladny promluvila Miroslava Pošvárová veřejně před dvěma roky. Společnost Mott MacDonald, pro kterou tehdy pracovala, se s ní následně rozloučila. Za ministra dopravy Pavla Dobeše začala pak pracovat na Ředitelství silnic a dálnic jako šéfka kontroly kvality staveb. Odtud ji tehdejší ředitel Kočica vyhodil letos v lednu na hodinu s odůvodněním, že zdržuje přípravu soudních pří se stavební společností Eurovia. Což Miroslava Pošvářová odmítla. Na její podporu pak vznikla petice, žádající ochranu úředníků, kteří „prokazatelně hájí zájmy státu a den co den čelí tlakům různých lobbyistických skupin“. Teď skončila doktorka Pošvářová, zdá se, na ministerstvu dopravy definitivně, protože se hodlá věnovat problematice soudních znalců na ministerstvu spravedlnosti.  

Nebude to mít jednoduché ani tam. Lidé jako ona, ochotní jít s kůží na trh, jsou ve zdejších zeměpisných šířkách vzácní a nemohou počítat s žádnou velkou solidaritou. Kdo vybočí z řady, vyřadí se. Na standartě nad Hradem vlaje sice cosi o pravdě, která vítězí, ale kdo už by to bral vážně, že?