V tom Zemanově najdeme například období, kdy se dokázal vyjadřovat k sudetským Němcům, které nyní šmahem označuje za „pátou kolonu Hitlera“ s tím, že mohou být rádi, že byli jen odsunuti a nikoli postaveni ke zdi, zcela opačně. Doklady o tom lze najít v digitální knihovně parlamentu.
Lze tam například vyhledat stenozáznam 7. schůze Federálního shromáždění z 25. října 1990, kdy tehdejší poslanec Bratinka své kolegy vyzval, aby přijali „zásadní stanovisko k období 25.února 1948 až 17. listopadu 1989“, a prohlásili v něm komunistický režim za „nelegitimní od samého počátku“. V následné diskusi vystoupil pak Miloš Zeman s tím, že má-li být analýza totalitního systému účinná, musí zabránit jeho opakování v budoucnosti. A to nejen potrestáním viníků, ale i – jak to formuloval- „odvahou a schopností k naší vlastní sebereflexi“. „Tento systém“, pokračoval Miloš Zeman, „nevznikl 25. února 1948. Tento systém má svoje genetické kořeny minimálně v porušování demokracie po roce 1945.
Ať už jde o transfer německého obyvatelstva přesně v duchu stalinských migračních přesunů, nebo o zákaz agrární strany“. Podle (tehdejšího) Miloše Zemana je třeba přestat si zdejší společnost idealizovat, protože tak bychom vytvořili jen další sebeklam: „iluzi statečného, trpícího národa“, který „se vztyčenou hlavou trpěl pod komunistickou diktaturou“.
Ještě podrobněji rozvedl Miloš Zeman své tehdejší hodnocení odsunu sudetských Němců na půdě Federálního shromáždění o rok později, 5.prosince 1991.
Tehdy poslanci projednávali zprávu ministra zahraničí Dienstbiera o československé zahraniční politice a v tomto kontextu diskutovali m.j. o termínu „vyhnání“ v preambuli československo-německé smlouvy o dobrém sousedství a spolupráci. Miloš Zeman v této souvislosti upozornil na možné „risiko vzniku další ze série restitučních nároků“, a dodal, že má k restitucím obecně, „dokonce i k restitucím domácích obyvatel“, jak to formuloval, „nevlídný vztah“. V závěru svého více než 21 let starého parlamentního vystoupení pak řekl doslova: “Tento apel na riziko určitých důsledků a určitých interpretací jedné části jinak velice dobré smlouvy naprosto neznamená, že bych souhlasil s odsunem sudetských Němců. Pokládám to za postup založený na mýtu kolektivní viny a za intelektuální nedostatečnost a neochotu selektivního přístupu k této vině. (…)
Domnívám se, že Československo se tímto odsunem samo ochudilo o střet kultur, o střet národností, o střet různých pohledů na život. Ona snaha vytvářet unifikovanou, politickou či národnostní monokulturu není prospěšná žádné zemi a žádné společnosti. Současně se však domnívám, že jakýmikoli majetkovými nároky není možné oněch uplynulých více než 45 let vrátit, že by to byl naivní pokus“. (Konec citátu)
Oproti současným Zemanovým výrokům sudetských Němcích jako „páté koloně Hitlera“ a o tom, že mohou být rádi za odsun, protože mohli být taky postaveni rovnou ke zdi, jde evidentně o obrat o 180 stupňů. Budoucí prezident tedy své názory přece jen mění: veřejnosti dluží nicméně vysvětlení, co ho k tomu konkrétně vedlo. Měl by to objasnit ve vlastním zájmu: jinak se totiž vystavuje podezření, že chtěl vytlouct z iracionálního strachu z Němců voličské hlasy, - tedy že šlo o čirý populismus. S Václavem Klausem by tak měl Miloš Zeman společného víc, než si je ochoten připustit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
