V tom Zemanově najdeme například období, kdy se dokázal vyjadřovat k sudetským Němcům, které nyní šmahem označuje za „pátou kolonu Hitlera“ s tím, že mohou být rádi, že byli jen odsunuti a nikoli postaveni ke zdi, zcela opačně. Doklady o tom lze najít v digitální knihovně parlamentu.

Lze tam například vyhledat stenozáznam 7. schůze Federálního shromáždění z 25. října 1990, kdy tehdejší poslanec Bratinka své kolegy vyzval, aby přijali „zásadní stanovisko k období 25.února 1948 až 17. listopadu 1989“, a prohlásili v něm komunistický režim za „nelegitimní od samého počátku“. V následné diskusi vystoupil pak Miloš Zeman s tím, že má-li být analýza totalitního systému účinná, musí zabránit jeho opakování v budoucnosti. A to nejen potrestáním viníků, ale i – jak to formuloval- „odvahou a schopností k naší vlastní sebereflexi“. „Tento systém“, pokračoval Miloš Zeman, „nevznikl 25. února 1948. Tento systém má svoje genetické kořeny minimálně v porušování demokracie po roce 1945.

Ať už jde o transfer německého obyvatelstva přesně v duchu stalinských migračních přesunů, nebo o zákaz agrární strany“. Podle (tehdejšího) Miloše Zemana je třeba přestat si zdejší společnost idealizovat, protože tak bychom vytvořili jen další sebeklam: „iluzi statečného, trpícího národa“, který „se vztyčenou hlavou trpěl pod komunistickou diktaturou“.