Ta sice nebyla bez chyb, které ji postupně diskreditovaly, ale každopádně přinesla prosperitu a zaručovala lidská práva. Epocha, která přichází, bude podle Bohumila Pečinky ekonomicky stagnovat a do politiky vnese autoritativní prvky.
Dodejme, že to druhé, totiž autoritativní sklony, se mezitím projevily u současného prezidenta v míře, kterou si tady asi málokdo dovedl před jeho zvolením představit. Způsob, jakým Miloš Zeman teď zachází s parlamentem a s ústavou, nepochybně opravňuje veškeré historické paralely, kterých se nahlas obávají jak Miroslav Kalousek, tak Karel Schwarzenberg. A obdobně paralyzovány jako druhdy vypadají demokratické strany i tentokrát: parlamentní politici dnes připomínají spíš králíčky v jedné kleci s krajtou, než rovnocenné protihráče hradního pána, schopné odkázat ho do patřičných mezí.
Co se však přece jen změnilo, je doba. Už vzhledem k dnešním komunikačním možnostem by opakování těch nejhorších nočních můr minulosti nemělo mít šanci. Tu ale každopádně má jejich přeměna v jakousi postmoderní „soft“ podobu. Jinými slovy, České republice nehrozí Gottwald, ale spíš plíživé vyprazdňování demokracie, tolerované mlčící většinou, jako se to v posledních letech děje v Orbánově Maďarsku. Nezhrozí jí ani Goebbels, ale spíš to, že se pod praporem „nápravy věcí obecných“ zjeví na obzoru jakýsi český Berlusconi, - pokud se už nezjevil.
Faktem každopádně je, že žijeme na přelomu epoch. Je nutné být ve střehu. Jak bude vypadat ta nová, můžeme totiž ovlivnit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
