Nově se k nim ale rychle a olbřímích rozměrů „přifoukla“ aféra kolem „reformní“ reorganizace některých policejních útvarů, na jejímž konci je zatím rezignace ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty. Co politik, to názor, v úterý má dokonce zasedat bezpečnostní rada státu. Občané dění možná i s napětím sledují, mnozí ale už spíš jen mávají rukou, neb se jim ve skutečnosti nabízí další pohled na souboj o moc mezi „těmi nahoře“. Lze podstatu sporu vyčíst alespoň z protichůdných názorů těch, kteří vždy formálně stáli nebo dnes už stojí mimo politiku?

Zdeněk Jemelík

Je před krajskými a senátními volbami, proto se některým politikům zdá dobrá každá příležitost k špinění koaličního partnera, jenž se za pár týdnů stane úhlavním nepřítelem ve volební pranici. Jako kopací míč se hodí i policie, přestože jsou dobré důvody proto, aby ji politici do svých šarvátek nezatahovali: zajišťuje přece bezpečnost všech, ne jen stoupenců jedné politické strany. Příležitosti se chopil Andrej Babiš, který spustil vodopád demagogických řečí o likvidaci jediného dobře fungujícího policejního útvaru a jeho šéfa, jenž se nebojí politiků. Sekunduje mu ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který hrozí resignací. Hlučně se ozývá olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se dožaduje, aby Tomáš Tuhý záměr na reorganizaci s ním znova projednal, a to i za účasti vrchních státních zástupců, kteří ovšem instančně nejsou pro policejního prezidenta přiměřenými partnery. Naproti tomu Bohuslav Sobotka s ministrem vnitra Milanem Chovancem obviňují Andreje Babiše ze snahy o zpolitizování policie a její destabilizaci. Vyjadřují policejnímu prezidentovi podporu, zdůrazňujíce jeho kompetenci a nezávislost. Ministr vnitra si přesto ponechal zadní vrátka: souhlas s reorganizací dosud nepodepsal a čeká na výsledek zadané analýzy. Uklidňující hlas zazněl od předsedy lidovců Pavla Bělobrádka, který brojí proti politizaci odborného problému a připouští možnost pokračování Sobotkovy vlády s podporou opozičních poslanců, i kdyby hnutí ANO odešlo z koalice. Situaci zdramatizoval sám Robert Šlachta hysterickým rozhodnutím o odchodu ze služebního poměru. Učinil tak, ač ho k tomu nikdo nevybídl, ač byl ujištěn, že ve velitelské struktuře nového útvaru pro něj bude dost místa, a musel by být osloven v nabídkovém řízení na obsazení funkcí jeho ředitele a náměstků. Prostě podlehl sebestředné představě, že reorganizace se dělá kvůli němu. Jistě by mu nikdo nezazlíval, kdyby odešel, až by se později ukázalo, že slíbené uplatnění v nové struktuře nenalezne, ale zatím je jeho krok ukvapený. (…) Všichni politici a státní zástupci, kteří se do bojové hry zapojili na straně odporu proti reorganizaci, často a rádi mávají mantrou nezávislosti policie. Praxe ukazuje, že tím míní nezávislost v rozsahu poslušnosti jejich názorům. Policejní prezident si tedy může reorganizovat co chce a jak chce, ale nejdříve se musí zeptat na dovolení olomouckého vrchního státního zástupce, který stojí v hierarchii státního aparátu o stupeň níže než on a jeho oprávnění zasahovat do věcí policie je zákonem omezeno na dozor nad zákonností policejních úkonů v trestním řízení v obvodu působnosti jeho úřadu. A hlavně by se měl Tomáš Tuhý zeptat Andreje Babiše, protože policie je přece jen malou součástí státu, který chce šéf ANO řídit jako firmu. Právě Andrej Babiš vydává ze všech politiků nejhlasitější bojový pokřik.

Odpůrci reorganizace vykreslují spojenými silami ÚOOZ jako jedinou spolehlivou policejní složku, z které neunikají informace a nebojí se sáhnout i na politiky. Nedbají různých kritických hlasů z nedávné minulosti, které upozorňují na to, že skutečné výsledky útvaru nejsou přiměřené rozsahu nasazených prostředků a mediálnímu humbuku, který je provází ( viz rozpačité výsledky „kauzy Nagygate“), mlčí o narušování zákonem vymezené pravomoci Generální inspekce bezpečnostních sborů touto jednotkou a jejím stále častějším působením ve věcech, jež spadají do kompetence protikorupční policie. Jsou přitom nespravedliví právě k ní, která bez okázalosti dělá na velkých kauzách finanční a hospodářské kriminality a dostává je před soud. Ostatně ani ÚOKFK se zjevně nebojí politiků a jiných vysoce postavených osobností, což dokazuje kauza bývalého hejtmana Davida Ratha nebo stíhání mocné předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.

Jiří Paroubek

Byl jsem vždycky politickým protivníkem Nečasovy vlády. Neviděl jsem na ní a dodneška nevidím nic dobrého. Byla snad ještě horší nežli její předchůdkyně, Topolánkova vláda. Ale teatrální konec této vlády, policejní šťára na Úřadu vlády jako v peleši lotrovské, byla kontinentální ostudou, která na ČR vrhla naprosto děsuplné světlo. Je za ni plně odpovědný Šlachta a olomoucké Vrchní státní zastupitelství a tedy i nejvyšší státní zástupce Zeman, který monstrózní akci přikryl.

Proto, pokud dnes nejvyšší státní žalobce Zeman kvíká znepokojením, že by snad Šlachta měl skončit a jaká by to byla tragédie, bylo by dobré, přibalit do kornoutu i jeho samotného. To je totiž stejná zájmová skupina lidí, kteří byli proškoleni v USA a kteří ctí zájmy největší světové velmoci, ostatně našeho největšího spojence, více nežli zájmy České republiky.