Literárky: Šlachtagate - předvolební boj, nebo ohrožení demokracie? | ParlamentniListy.cz

Nově se k nim ale rychle a olbřímích rozměrů „přifoukla“ aféra kolem „reformní“ reorganizace některých policejních útvarů, na jejímž konci je zatím rezignace ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty. Co politik, to názor, v úterý má dokonce zasedat bezpečnostní rada státu. Občané dění možná i s napětím sledují, mnozí ale už spíš jen mávají rukou, neb se jim ve skutečnosti nabízí další pohled na souboj o moc mezi „těmi nahoře“. Lze podstatu sporu vyčíst alespoň z protichůdných názorů těch, kteří vždy formálně stáli nebo dnes už stojí mimo politiku?

Zdeněk Jemelík

Je před krajskými a senátními volbami, proto se některým politikům zdá dobrá každá příležitost k špinění koaličního partnera, jenž se za pár týdnů stane úhlavním nepřítelem ve volební pranici. Jako kopací míč se hodí i policie, přestože jsou dobré důvody proto, aby ji politici do svých šarvátek nezatahovali: zajišťuje přece bezpečnost všech, ne jen stoupenců jedné politické strany. Příležitosti se chopil Andrej Babiš, který spustil vodopád demagogických řečí o likvidaci jediného dobře fungujícího policejního útvaru a jeho šéfa, jenž se nebojí politiků. Sekunduje mu ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který hrozí resignací. Hlučně se ozývá olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se dožaduje, aby Tomáš Tuhý záměr na reorganizaci s ním znova projednal, a to i za účasti vrchních státních zástupců, kteří ovšem instančně nejsou pro policejního prezidenta přiměřenými partnery. Naproti tomu Bohuslav Sobotka s ministrem vnitra Milanem Chovancem obviňují Andreje Babiše ze snahy o zpolitizování policie a její destabilizaci. Vyjadřují policejnímu prezidentovi podporu, zdůrazňujíce jeho kompetenci a nezávislost. Ministr vnitra si přesto ponechal zadní vrátka: souhlas s reorganizací dosud nepodepsal a čeká na výsledek zadané analýzy. Uklidňující hlas zazněl od předsedy lidovců Pavla Bělobrádka, který brojí proti politizaci odborného problému a připouští možnost pokračování Sobotkovy vlády s podporou opozičních poslanců, i kdyby hnutí ANO odešlo z koalice. Situaci zdramatizoval sám Robert Šlachta hysterickým rozhodnutím o odchodu ze služebního poměru. Učinil tak, ač ho k tomu nikdo nevybídl, ač byl ujištěn, že ve velitelské struktuře nového útvaru pro něj bude dost místa, a musel by být osloven v nabídkovém řízení na obsazení funkcí jeho ředitele a náměstků. Prostě podlehl sebestředné představě, že reorganizace se dělá kvůli němu. Jistě by mu nikdo nezazlíval, kdyby odešel, až by se později ukázalo, že slíbené uplatnění v nové struktuře nenalezne, ale zatím je jeho krok ukvapený. (…) Všichni politici a státní zástupci, kteří se do bojové hry zapojili na straně odporu proti reorganizaci, často a rádi mávají mantrou nezávislosti policie. Praxe ukazuje, že tím míní nezávislost v rozsahu poslušnosti jejich názorům. Policejní prezident si tedy může reorganizovat co chce a jak chce, ale nejdříve se musí zeptat na dovolení olomouckého vrchního státního zástupce, který stojí v hierarchii státního aparátu o stupeň níže než on a jeho oprávnění zasahovat do věcí policie je zákonem omezeno na dozor nad zákonností policejních úkonů v trestním řízení v obvodu působnosti jeho úřadu. A hlavně by se měl Tomáš Tuhý zeptat Andreje Babiše, protože policie je přece jen malou součástí státu, který chce šéf ANO řídit jako firmu. Právě Andrej Babiš vydává ze všech politiků nejhlasitější bojový pokřik.

Odpůrci reorganizace vykreslují spojenými silami ÚOOZ jako jedinou spolehlivou policejní složku, z které neunikají informace a nebojí se sáhnout i na politiky. Nedbají různých kritických hlasů z nedávné minulosti, které upozorňují na to, že skutečné výsledky útvaru nejsou přiměřené rozsahu nasazených prostředků a mediálnímu humbuku, který je provází ( viz rozpačité výsledky „kauzy Nagygate“), mlčí o narušování zákonem vymezené pravomoci Generální inspekce bezpečnostních sborů touto jednotkou a jejím stále častějším působením ve věcech, jež spadají do kompetence protikorupční policie. Jsou přitom nespravedliví právě k ní, která bez okázalosti dělá na velkých kauzách finanční a hospodářské kriminality a dostává je před soud. Ostatně ani ÚOKFK se zjevně nebojí politiků a jiných vysoce postavených osobností, což dokazuje kauza bývalého hejtmana Davida Ratha nebo stíhání mocné předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.

Jiří Paroubek

Byl jsem vždycky politickým protivníkem Nečasovy vlády. Neviděl jsem na ní a dodneška nevidím nic dobrého. Byla snad ještě horší nežli její předchůdkyně, Topolánkova vláda. Ale teatrální konec této vlády, policejní šťára na Úřadu vlády jako v peleši lotrovské, byla kontinentální ostudou, která na ČR vrhla naprosto děsuplné světlo. Je za ni plně odpovědný Šlachta a olomoucké Vrchní státní zastupitelství a tedy i nejvyšší státní zástupce Zeman, který monstrózní akci přikryl.

Proto, pokud dnes nejvyšší státní žalobce Zeman kvíká znepokojením, že by snad Šlachta měl skončit a jaká by to byla tragédie, bylo by dobré, přibalit do kornoutu i jeho samotného. To je totiž stejná zájmová skupina lidí, kteří byli proškoleni v USA a kteří ctí zájmy největší světové velmoci, ostatně našeho největšího spojence, více nežli zájmy České republiky.

To, že se ministr vnitra Chovanec pustil do zápasu s touto zájmovou skupinou, svědčí o tom, že v něm možná je i něco dobrého, čeho jsem si dosud příliš nevšiml. V každém případě projevil politickou odvahu a to se cení. Pro ČSSD i pro další tradiční demokratické politické strany je to v zásadě existenční zápas. Pokud Šlachta zůstane a posílí svou pozici, můžeme se ještě před krajskými volbami těšit na zopakování účelových šarád typu té olomoucké.

(…) Zoufalá snaha policie a státního zastupitelství najít na kabelkovou Janu ještě něco jiného, nežli jsou darované kabelky a různé šmuky, je naprosto podezřelá. Zdůvodnit blamáž ÚOOZ z června 2013, v důsledku které došlo k pádu naprosto neschopné a špatné Nečasovy vlády, jak se o to v minulých dnech pokusil ministr Pelikán, je jen ubohou politickou eskamotáží. Vláda by měla padat po standardní parlamentní proceduře, a nikoli policejním zákrokem.

Ani odposlechy nechutně zveřejňované v českých médiích nesvědčí o tom, že by Nagyová cokoli podstatnějšího či podstatného někomu z Rittigovy skupiny o zprávách tajné služby BIS sdělila. Pokud bychom žili v jiné zemi, s normálně fungujícími soudy, byla by Nagyová s jistotou zbavena obvinění a soudní řízení by bylo zastaveno. Je zřejmé, že pokud má Šlachta politické krytí v Pelikánovi a Babišovi, už to samo o sobě vytváří na soud značný tlak. A jde zřejmě také o to vydržet s touto záležitostí u soudu až do podzimních voleb, a zlikvidovat tak zbývající šance ODS na jakýkoli významnější úspěch v těchto krajských a senátních volbách. Babiš a spol. jsou důslední.

Šlachta by měl skončit, když už ne úplně u policie, tak v čele nějakého významného policejního útvaru. Dnešní policejní organizační struktura, kdy jsou vedle sebe dva někdy si konkurující, a někdy dokonce protichůdně pracující policejní útvary, je špatná. Myšlenka na vytvoření jednotného útvaru, který by policii řídil a současně jako bonus přinesl ukončení trápení Šlachty (a nás všech, s výjimkou lídrů ANO) v čele ÚOOZ, je správná.

Jiří Pospíšil

Nezaznamenal jsem žádný věcný argument, proč by bylo potřeba reformu provést. Vždy může každý útvar pracovat ještě lépe, ale žádné významné problémy jsem nezaznamenal. O to více bych čekal, že policejní prezident vysvětlí, proč ruší útvar a vytváří vlastně úplně novou instituci. (…)Mám silný pocit, že koaliční politici nešťastnou kauzu zneužili k předvolebnímu boji. Čeká nás volba do krajů, a to vedlo k obrovské politizaci této reformy. Myslím si, že v tuto chvíli by měl ministr vnitra policejnímu prezidentovi říci, že reformu nepodepíše a požádat ho, aby celou reformu výrazně vydiskutoval s odborníky a státními zástupci, aby nebyly námitky, že tato diskuze neproběhla. A teď nepolemizuji nad tím, zda je reforma dobrá, či špatná. Jen neznám důvody, proč má být provedena a neznají je ani nejvyšší státní zástupci, což je problém.

Petr Uhl

Tvrdím, že cílem této reorganizace má být „potrestání“ Šlachty a jeho útvaru (lépe řečeno odplata či pomsta) za jejich neposlušnost vůči vládní moci, kterou nejvíce prokázali v trestních řízeních proti předsedovi vlády Petru Nečasovi a skutečné vládkyni ve Strakově akademii, obávané Janě Nagyové. „Carevna“ se tam říkalo tehdejší Nečasově milence. Ta jeho prostřednictvím řídila vládu a stát, tedy až do provalení aféry s tajným sledováním své sokyně Radky Nečasové, tehdejší Nečasovy manželky. A této latinskoamerické operetní idylce, připomínající rasputinovské nebo berlusconiovské poměry, učinil Šlachtův útvar v červnu 2013 přítrž. Soudní řízení v několika trestních věcech pokračují. ODS se z této rány už nevzpamatovala a činností ÚOOZ byl ještě zcela nedávno ohrožen olomoucký advokát Ivan Langer, někdejší ministr vnitra za ODS. To se neodpouští. Ať všichni vidí, jak dopadnou, když se vzepřou vládní moci!

Nejde o to, zda dnes věřím Ivo Ištvánovi, Lence Bradáčové nebo třeba ministru Robertu Pelikánovi, který kritiku záměru „sloučit“ oba policejní útvary převzal hlavně od Pavla Zemana. Znám vlastně za těch dvanáct let, od roku 2004, desítky státních zástupců, policistů, právníků i politiků, usilujících o demokratický řád lidských práv, znám motivaci jejich jednání i tlaky a postihy, jimiž byli „trestáni“. Tito lidé, kteří nebudují své politické kariéry, jsou dnes zajedno – utajovaný záměr sloučit dva policejní útvary má odstranit nepohodlného a „neskladného“ Roberta Šlachtu ve jménu větší svobody přikrádat, korumpovat a upevňovat svou politickou moc a vliv. Myslím, že republika je opět v ohrožení.

To, že se za Šlachtu a jeho útvar postavil Robert Pelikán, svědčí v ministrův prospěch – myslí to s právem a demokracií vážně. To, že Pelikán je z ANO a že sám velký náčelník ANO Andrej Babiš se v této věci postavil za Pelikána a Šlechtu, je už podle mne náhoda, Babiš jedná tak, jak to ve světle svých zájmů vyhodnotil. Své oligarchické panství už příliš rozšiřovat nemůže a poslušné orgány činné v trestním řízení příliš nepotřebuje. Pokud bude ve funkci ministra vnitra Milan Chovanec, budu se i nadále cítit jako občan ve svých právech ohrožen. Pokud proti demokracii v České republice a v Evropě vystupuje prezident republiky Miloš Zeman, přemýšlím, jak zabránit jeho znovuzvolení. Jestliže ale v ministerských funkcích zůstávají Robert Pelikán, Jiří Dienstbier a Kateřina Valachová, mám stále naději, že věci půjdou demokratickým směrem, tedy proti klientelismu a nacionalismu.

Tomáš Sokol

Z logiky věci policejní prezident, respektive jeho podřízení jsou oprávněni provést reorganizaci. Reorganizace je něco, co prostě čas od času postihuje kdejakou instituci, státní, nestátní, soukromou, jakoukoli. Protože si prostě někdo myslí, že když to zreorganizuje, bude to fungovat lépe. Na tom není samo o sobě nic od ďábla, to je úplně běžné, i když si někdy můžeme myslet, že to je k ničemu, že to jsou jen škatulata, škatulata, hýbejte se. Ale nejde o nic dramatického. A do tohoto celkem běžného koloritu, protože těch reorganizací v rámci kriminalistických úřadů byla už celá řada a nic moc dramatického se neděje, náhle někteří státní zástupci a ministr spravedlnosti vnesli nový prvek. Že vlastně reorganizace je něco strašně špatného, což principiálně může být, ale oni doteď neřekli, v čem ta špatnost spočívá. (…) Nebylo řečeno, že Šlachta bude odejit, naopak bylo řečeno, že se může zúčastnit výběrového řízení. A když se to vezme z nejzákladnější právní pozice, tak je právem nadřízeného volit si své podřízené. Takže když policejní prezident řekne: pane plukovníku, vy se mi nějak nelíbíte, vy se mi nehodíte do týmu, my dva si spolu nerozumíme, já si místo vás k sobě vezmu někoho jiného, tak je to jeho svaté právo. Když si uvědomíme tento základní fakt, tak nemá vůbec smysl se rozčilovat, že bylo rozhodnuto, že v důsledku nějaké reorganizace možná, říkám možná, pan plukovník Šlachta už nebude ve své funkci. To je svaté právo policejního prezidenta, s tím se nedá nic dělat a všichni policisté to vědí. A zeptejte se někoho v soukromé firmě, jestli ředitel bude diskutovat se svým náměstkem o tom, jestli bude jeho náměstkem. Buď ho tam má, protože se mu tam hodí, nebo mu řekne, nezlob se, nemám rád blonďáky, já si sem dám nějakého bruneta. (…) Řada policistů odešla na protest proti nějaké reorganizaci, řada státních zaměstnanců odešla, když se jim něco nelíbilo, takové věci se dějí. Většinově si myslím, že to je zkrat.

Lumír Němec (bývalý náčelník speciálního oddělení SOG)

„My mu ještě ukážeme, že otvírat dveře, které chceme, aby zůstaly zavřené, se nevyplácí.“ Tak nějak mohl zaznít pokyn od nejvyšších politických špiček směrem k ministru vnitra Chovancovi a policejnímu prezidentovi Tuhému. Jak to ale udělat? Odvolat šéfa ÚOOZ, útvaru, který má za sebou tak úspěšné kauzy, není jednoduché. Nad tím se museli pánové hluboce zamyslet. Odvolání Šlachty v době, kdy nemá žádný velký průšvih, který by mu mohl zlomit vaz, by jistě zapříčinilo mediální poplach a mohlo by to zapůsobit negativně i na voliče, což se před nadcházejícími volbami žádné straně nehodí.

Nejlepší by bylo, kdyby odešel sám, napadlo nějakou moudrou hlavu. Vsadíme na jeho hrdost a ješitnost, zreorganizujeme policii, sloučíme ÚOOZ a ÚOKFK, a nabídneme mu nějakou funkci ve vedení. Tím se ho elegantně zbavíme, protože buď odejde, nebo už bude mít jen omezené pravomoci a budeme mít ptáčka pěkně pod kontrolou.

Jak řekli tak i udělali. Policejní prezident prohlásil, že chystá reorganizaci policie a chce vytvořit Národní centrálu boje proti organizovanému zločinu. Tedy jeden centrální útvar, který by boj proti organizovanému zločinu vedl z jednoho místa. Tuto přestavbu se chystá realizovat bez ohledu na kritiku, kterou svým prohlášením vyvolal. Jeho rozhodnutí kritizuje například i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který napsal dopis premiérovi Sobotkovi. Zeman tvrdí, že sloučením Šlachtova ÚOOZ s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) se může vyšetřování nejzávažnějších kauz v zemi fakticky zastavit. Také ministr spravedlnosti Pelikán se staví k plánované reorganizaci negativně. Případné sloučení kritizuje i Nadační fond proti korupci a česká pobočka Transparency International. Její ředitel David Ondračka uvedl: „Vyšetřování organizovaného zločinu i finanční kriminality je složitá a dlouhodobá činnost a tento krok ji může destabilizovat. Takovou zásadní reorganizaci není možné navrhnout v pátek a v pondělí podepsat. Bez adekvátní debaty celá akce působí velmi účelově a nedůvěryhodně.“ (…)

Robert byl vždy kontroverzní osoba ve svém přístupu ke svým kolegům, ale rozhodně to je člověk zapálený pro svou práci a schopný policista. Po svém nástupu do funkce šéfa ÚOOZ dokázal, že se nebojí zasáhnout i do vysokých politických míst. Asi nejznámější případ je zneužívání Vojenské zpravodajské služby, který způsobil pád Nečasovy vlády a zatčení jednoho z nejmocnějších mužů, bývalého šéfa vojenského zpravodajství generála Páleníka.

V té době mu vedení ČSSD tleskalo a zastávalo se Šlachty jako člověka, který dobře dělá svou práci. Pan Šlachta zřejmě vykonával dobře svou práci dál, ale obvinění Olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila v kauze údajného dotačního podvodu již takový potlesk v řadách ČSSD nesklidilo. Kam až může zajít, kdo bude další? Šlachta působí jako neřízená střela a nepodléhá žádná politické kontrole, nebude lepší se ho nějakým elegantním způsobem zbavit?

Jistěže ano. A tak se dívám na zprávy a dozvídám se, že Robert Šlachta dnes ráno osobně podal žádost o propuštění ze služebního poměru na policejní prezidium, a že jeho žádost byla bez námitek okamžitě přijata. Během patnácti minut byl vyhotoven propouštěcí rozkaz a k 30.6. tento zasloužilý policista končí u policie po 25 letech služby. Rychlost nevídaná.

To jenom potvrzuje zájem o jeho konec a téměř slyším odkudsi úlevné oddychnutí toho, kdo tak „elegantně“ vyřešil něčí zadání a zbavil se někoho, kdo mohl zabránit něčemu a odhalit něco. Co, kdo a komu, stejně jako za kolik, to už se asi nedozvíme.

Olomoučtí žalobci začali vyšetřovat reorganizaci policie, Chovanec to podepíše a prohlásil, že reorganizaci nic nestojí v cestě. Nezáleží na tom, co si myslí veřejnost i zasvěcené osobnosti, nezáleží na ničem. Slušivý úsměv našich politických špiček je zase o něco zářivější, a naše důvěra v právo a demokracii zase o něco slabší. Rád bych řekl, že už si na to začínám zvykat, ale opak je pravdou. Ať už to je fraška nebo tragédie, nemohu nepoužít citát z filmu Černí baroni, který mi přichází na mysl den ode dne častěji: „Chce se mi zvracet…“!

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami