Obdobně je potřeba dění na pravici vidět a popisovat jako pro stát a lidi pozitivní, zatím co dění na levici je třeba vidět i popisovat jako pro stát a lidi negativní. A teď pozor, neboť přichází zásada havloidní svobody nejdůležitější: Kdyby se však fakta někdy proti těmto dvěma základním schematům spikla a troufla si prokazovat, že „všechno může být i naopak“, pak je povinností tato kolizní fakta zamlčet - a to za každou myslitelnou cenu, anebo – je-li jejich zamlčení z nějaké příčiny nemožné – odvést pozornost od nich někam jinam. Nejlépe k události, jež by svou váhou dokázala pohltit vnímavé schopnosti lidí natolik, že by uvedená kolizní fakta vytlačila mimo okruh lidského uvažování. Není-li ovšem takováto událost k dispozici, pak je nutno ji na jeviště světa přivést. A to dvojím způsobem: buď z události ne až tak příliš významné vytvoříme událost velevýznamnou tím, že ji náležitě rozkošatíme, zdramatizujeme a vybarvíme, anebo – není.li takováto událost k dispozici - pak onu potřebnou velevýznamnou událost prostě vyfabrikujeme, čili uměle a nově vyrobíme.

Příklad takovéto vyfabrikované události je (dle názoru mnohých expertů), zničení dvou budov Světového obchodního centra v New Yorku (tzv. dvojčat), v r. 2001. Přinesla sice smrt více než třem tisícům většinou amerických občanů, ale poskyla Bushově administrativě ideální záminku pro útok nejdříve na Afganistan (2001), a o dva roky později na hlavní trofejní cíl - tehdy Husainův Irák. Výsledná bilance útoku na Irák? Na straně amerických ztrát tři tisíce mrtvých a dvě velké zřícené budovy, na straně výdělku nynější 75 procentní podíl zisku amerických společností na prodeji irácké ropy proti jejich téměř nulovému zisku před útokem.

Uvědomíme-li si, že tato ropa dnes teče z iráckých ropných polí do amerických finančních účtů každou hodinu, každý den, měsíc a rok, a to už od onoho roku 2003 dodneška, získáme představu, jak nebetyčně vysoko – pro obchodní zájmy USA - ční klady onoho 11. září 2001 nad jeho zápory.