Do rady ji už po druhé (poprvé se tak stalo v dubnu 2017), navrhl prezident Zeman a Senát její nominaci už podruhé odmítl, když ze 66 odevzdaných hlasů obdržela kladných hlasů jen devět. A druhý den, to je ve čtvrtek, kdy se hlasování opakovalo, se tento počet kladných souhlasných hlasů snížil dokonce už jen na hlasů osm.

Na první pohled jde o záhadu. Nebylo totiž za totality v českých a moravských krajích disidentky známější a bojovnější, než byla právě Lenka, dcera předčasně zesnulého disidentského spisovatele a autora známé filmové povídky Ucho. A nyní Senát, tento rozdivočelý roj protikomunustických postojů, se takto ostře postaví proti někomu, kdo se protitotalitními postoji nehonosí dnes, ale zaujímal je též - a to především - i v čase, kdy to bylo nesmírně těžké a kdy to de facto znamenalo ne-li vězení, pak určitě nuzotu existenční i finanční – to nejspíš až do konce života.

To vše, poslušna mravnosti v sobě, hodila Lenka Procházková na váhy života svého i svých nejbližších, podepsala Chartu 77, pracovala v disentu jako postava nepřehlédnutelná – ale Senát, a to jakoby specielně pro tento případ – odmítl uznat její někdejší postoj a činnost za natolik záslužné, aby jí pro práci v ÚSTR dal hlas.

Proč asi?