Umím - vlastně uměl jsem - rychle rozkmitat nohy. Poznal jsem to za války v Kuratoriu. Rozestavili nás – to je asi stovku třináctiletých kluků – podél délky brankové čáru fotbalového hřiště třebíčského Orla - a měli jsme o závod běžet k brankové čáře protilehlé. Doběhl jsem tam jako první a co jiného jsem si měl myslet, než že mám na běh talent. Nebyl to samozřejmě talent nejvyššího společenského ranku, ale i tak mi udělal radost. Takovou, že jsem jeho rozvíjení věnoval 15 následujících roků.

Zhruba za pět let se však dostavilo cosi, řekl bych, fajnovějšího. Talent, který ve mně odkryl náš už postarší profesor biologie na bohumínském gymnáziu a v tom roce též ředitel této školy Dr. Štěpánek.

Událo se to takto: Zmíněný profesor vyučoval svůj předmět prostřednictvím logicko - biologických hádanek, a podle toho jak jsme je – my žáci – dokázali luštit, rozdával známky. Postavil se např. před třídu a zeptal se: „Myslíte si, že spisovatelka Božena Němcová či objevitelka radia a polonia Marie Curie-Sklodowska byly intelegentní ženy?“