Mediální příval aférou vyvolaný se v těch okamžicích se zlověstným hukotem Sorosových a Bakalových medií valil Českou kotlinou směrem k Moravské bráně a zdálo se, že musí smést každého, kdo by se mu postavil do cesty. Včetně premiéra samozřejmě, kdyby projevil odvahu udělat cokoli jiného, než se k přívalu bez dlouhého rozmýšlení a co nejrozhodněji připojit.

Stalo se tak ke škodě dobrého svědomí všech, kteří jsou či byli komplotu účastni a dokonce i nás ostatních, kteří mu jen přihlíželi. Protože všichni víme, že jedině spravedlivé by bylo, kdyby se premiér po zvěstech Blesku s obviněným Prymulou urychleně spojil, zeptal se ho, co je na pověsti Blesku pravdy, a pak teprve činil. A to buď dal víru tomu, co mu Prymula k dané věci sdělí – a pak se za svého ministra váhou svého úřadu postavil, anebo naopak tomu, co mu Prymula sdělí, potřebnou víru nedal, a teprve potom – a teď už s čistým svědomím - sdělil národu, že na základě jím zjištěných faktů, jak k nim z obou stran sporu dospěl, čin svého ministra odsuzuje a žádá si jeho odstoupení.