Cožpak to nebylo vměšování do záležitosti cizí země tak obludné, že nad ním musely zblednout závistí i všechny předválečné zločiny Třetí říše? Cožpak celý svět, ze strany válečníků USA zvyklý už na ledacos, neměl při pohledu na tuhle zlolajnost povstat a volat: ne, tohle už jde přes míru, to je cesta do pekel, zažeňte ďábla zpět do díry? Cožpak právě tenhle akt nerozpoutal řetěz dalších událostí, ke kterým by nebylo nikdy došlo, nebýt tohoto iniciačního záškodnického činu proti mezinárodnímu právu, Chartě OSN a základnímu smyslu pro právo a spravedlnost? Nemělo se tedy už v okamžiku, kdy se rozhoříval Majdan, volat po mezinárodních sankcích proti zemi, která za zločinem stála, a když už požár vzplál, dál přilévala potěšeně olej do plamenů?

Ale my jsme ve dnech poté spatřili pravý opak. Západní svět včetně Evropy, jako by pocítil touhu vyzkoušet, jak daleko lze ještě posunout hranici absurdity, vyhlásily sankce nikoliv proti zemi, která požár v Kyjevě rozpoutala, ale té, v níž má, jak prohlásil Henry Kissinger, ten pravý washingtonský spektákl teprve vypuknout. Protože Majdan nebyl než pouhou generální zkouškou na něj...