Toto hlásají naše televize, náš rozhlas a náš tisk a vyvíjejí všechnu myslitelnou snahu vpravit tento názor do hlav našich lidí, především mladých a proto nad jiné tvárných. Neděje se to pochopitelně jen u nás, stejný výklad probíhá v celém západním světě a v celém západním světě se ono uvedené paradigma prosazuje.

Zamysleme se nejdřív nad skupinou první a tedy nad psavci neoficiálních médií, kteří podle uvedeného paradigmatu lžou – zadarmo. A hned jak toto vyslovíte či si toto přečtete, praští vás do hlavy nelogičnost té věci. A napadne vás: Lžou zadarmo? Ale propánakrále, proč to dělají? To snad proto, že jde o notorické lháře, kteří musí od rána do večera lhát, jinak v noci neusnou? Dobrá, tomu by se se dalo uvěřit u jednotlivců, ale vždyť do neoficiálních médií píší desetitisíce lidí celého světa, vědci, univerzitní profesoři, historikové, spisovatelé, historici nejproslulejších jmen a politikové nejvyššího ranku. A to všichni tihle lidé lžou, lži si vymýšlejí a moří si hlavy jejich formulováním, vyhledáváním zdrojů, jejich překladem atd. - a to jenom proto, ABY SI ZALHALI?  Ale proč by to dělali, když v čase, kdy své dílo píší, by mohli dělat tisíce jiných příjemnějších a užitečnějších věcí, ze kterých by někdy třeba i zlaťáky cinkly? Ale to oni ne, oni raději jen tak z plezíru lžou.

Cítíme, že tahle konstrukce před logickým soudem neobstojí, a že tedy lež, či nutkání ke lži za konáním lidí píšících do neoficiálních médií, stát nemůže. Ale není-li to lež, co to tedy je?

Nenapadl vás BOJ ZA PRAVDU? Za pravdu skutečnou, nikoli tedy pravdou mocnými vyhlašovanou a kupředu penězi, dotacemi a dary hnanou, ale čehosi úplně jiného poslušnou? Poslušnou víře, že právě pravda stojí mezi všemi ostatními hodnotami tak vysoko, že je nutno prosazovat ji za každou cenu a za všech podmínek, a tedy i té, že její obrana bude bezplatnou doživotní službou, jíž je nutno obětovat volný čas a třeba i kusy času pro rodinu, vilu u moře či každoroční zájezdy na Maledivy. Protože pro psavce neoficiálních médií je pravda conditio sine qua non, čili podmínkou, bez níž je vše marno, a život bez ní není životem, ale živořením. A to i na těch Maledivách.