Mohla tamní krizi ukončit tím, že by vyslyšela volání těchto republik po znovupřipojení k Rusku, avšak ona dala přednost čemusi jinému. A podle hesla:Ruce pryč od Doněcka a Luganska, se rozhodla pro diplomatické řešení, které však, jak se dnes ukazuje, zklamalo. Washingtonem instalovaná vláda v Kyjevě nikdy nezamýšlela minskou dohodu plnit, a Washington ji nikdy nezamýšlel dodržovat. I realistický Putin tak v této věci dal víc na své přání, než na reálný stav věci.

Dohoda z Minsku, podpořená ruskou vládou hlavně z důvodů diplomatických, tak posloužila Washingtonu k tomu, aby vycvičil, vybavil a zmobilizoval ukrajinskou armádu k obnovenému útoku na Doněck a Lugansk. Jestliže tento útok uspěje, ztratí Putin i Rusko svou důvěryhodnost. Zda si to Putin uvědomuje či nikoliv, jeho hodnověrnost tak dnes leží na frontě v Doněcku, a nikoliv už na diplomatických setkáních s Evropany, kteří bez souhlasu Washingtonu nejsou schopni učinit jediný krok. Jestliže totiž Washington na Ukrajině převládne, mohou jak Rusko tak i Čína zapomenout na až dosud uvažovanou alternativu k washingtonské hospodářské hegemonii, jíž má být euroasijské hospodářské uskupení BRICS. Washington se totiž chystá zajistit si tuto svou hegemonii právě tím, že totálně ovládne Ukrajinu.