Předpokládat, že Rusové (v čele s Putinem samozřejmě), se v této – pro ně de facto už uzavřené situaci – roztřásli hněvem, přísahali Litviněnkovi pomstu a poslali do Británie dva své emisary s vražedným poloniem v kufříku, kteří jej pak rozpustili v Litviněnkově čaji, je historka tak absurdní, že jí mohla uvěřit snad jedině mluvčí britského premiéra (přenášeno přímo ČT), či náš diplomat Votápek. Nikdy však střízlivě uvažující člověk.
Cožpak by si tihle v skrytu jednající nejvyšší představitelé Ruska nedokázali spočítat, že když budou opravdu jednat, jak je jim nyní na Západě připisováno, tak západní politici i jejich prostituující se média půjdou při posuzování téhle aféry tou nejprimitivnější a pro ně též nejvýhodnější cestou a předloží světu celou aféru co nejefektivněji: Litviněnko Rusko zradil a Rusové se mu za to pomstili tím, že ho otrávili.
Jistě, historka o ukojení zrady vraždou zrádce by možná obstála v akčním filmu o gangsterech v Chicagu, ale co pohledává ve světě nejvyšší mezinárodní politiky, v níž se úzkostlivě dbá na to, neudělat jediný chybný krok, protože světová veřejnost právě tohle co nejbedlivěji sleduje, posuzuje a hodnotí? Potřísnit si ruce vraždou se politicky rovná sebevraždě.
Bráno z tohoto hlediska, při uplatnění logiky i při zodpovědění otázky Cui bono, čili komu to slouží, můžeme jakoukoli vinu Ruska na Litviněnkově smrti vyloučit.
Ale pozor! Vraťme se ke Cui bono a posuďme, komu Litviněnkova vražda skutečně posloužila. Přiberme si k tomu i dnešní bombastické vystoupení mluvčí britského premiéra, která naplněná vírou, že lidé na Západě jsou svými médií už natolik zpitomělí a proto neschopní položit si ani jednu z uvedených otázek, si s plným zápalem i chutí dovolila obvinit z vraždy Litviněnka přímo ruského prezidenta. Rovnalo se to tomu, jako když čert v tom okamžiku vystrčil ne růžky, ale rohy. A jaká ostuda pro český fištrón, když náš bývalý diplomat Votápek její verzi na ČT poslušně a bezduše zopakoval.
Ještě jednou se ptejme: Cui bono? A odpověď k nám přijde sama.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marian Dancso - profil