Neznalec dopingových poměrů to slyší, a protože je neznalec, nedokáže posoudit, má-li, či nemá toto obvinění oporu ve skutečnosti. Musí se spolehnout na mínění odborníků, lidí, co se problematikou dopingu zabývají ve svých zaměstnáních. A tak sedí u televizoru či u rádia a loví v nich jejich hlasy, to, co oni jako znalci oboru k problému sdělí. A slyší jejich jednotný názor, že totiž zákaz startu ruských atletů na olympiádě je v prvé řadě rozhodnutím politickým.

V tu chvíli strne, čeká, že po tomto skandálním konstatování, prozrazujícím, že onen protiruský zákaz je zde v prvé řadě proto, aby v ruské společnosti oslabil pozici prezidenta Putina (to kvůli němu naši sportovci nebudou na olympiádě), uslyší od oněch odborníků co nejtvrdší odsouzení takovéhoto politického masakrování olympijské myšlenky, vyjadřující potřebu nastolit bratrství mezi národy a odložit všechna nepřátelství, jež je rozdělují. Vždyť jedině s touto ideou baron Coubertin v závěru předminulého století olympijské hry zakládal, a jako symbol přátelství mezi národy plane nad olympijskými sportovišti po celou dobu her olympijský oheň.