A třebaže by je ten návrh na nejvyšší míru popudil, protože by v něm nacházeli jistou paralelu k vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, nemohli by popřít, že jde o návrh vůči Čechům sice zničující a brutální, ale též přímý.

Jenže takto jít na své krajany se Vondrovi jaksi příčilo a rozhodl se proto zabalit svůj návrh do čehosi jakoby lidského. Konkrétně tedy do péče a starosti o sociální dobro nás, občanů ostravského regionu. Jsme přece chudí nejen v běžném smyslu toho slova, ale jsme chudí i na pracovní příležitosti, prohlásil Vondra na kongresu. Takže výstavba i následný provoz americké základny by nám ty chybějící pracovní příležitosti poskytl, a spolu s nimi bychom se z naší současné bídy mohli krásně a bezbolestně vyvléct.

Kdo tuší jak dlouho a trpce – než tuhle svou starost dokázal i vyslovit – se asi Vondra trápil pomyšlením, jak nám pomoct. Jak dnem i mocí vymýšlel, jakými cestami by nás naší nouze zbavil – až na to jednoho šťastného dne kápl. Co tak vybudovat poblíž Ostravy americkou vojenskou základnu? Ta by přece ten problém vyřešila. Mám v USA pár známých, promluvím s nimi a uvidíme. Není boha, abychom Ostraváky z jejich bídy nevysekali.

A tak se za těmi Američany vypravil a svůj návrh jim přednesl. Pochopitelně ti se vytáčeli, co že by si prý Češi o tom, že se k nim chtějí američtí boys nakvartýrovat, pomysleli, ne, ne, na to si Čechů moc považujeme, abychom je čímsi takovým víceméně kolonizovali. Ne, nepřichází v úvahu a víc o tom nebudeme diskutovat.