Stalo se však – a vina těch, kteří to způsobili, by měla být dobře zdokumentována a odměněna – že jsme do dnešního dne ztratili jak pravdu, tak i mravnost, a to za výhodnost, čili kalkul. Měli jsme po pádu socialismu na vybranou: buď půjdeme do party silných a loupeživých, nebo do party slabých a loupežníky ohrožených. Řekli jsme si, že bezpečněji nám bude mezi silnými – a že jsou i loupeživí a že lžou, až se jim od huby práší, že nás už tak moc vzrušovat nemusí. Vždyť loupeživý i lživý je dnes už skoro celý svět, tak proč bychom se zrovna my měli stavět na zadní a ještě za to i trpět? Ne, na Masaryka a jeho sílu mravní i jeho heslo Pravda vítězí tedy raději zapomeneme, a mezi silnými loupežníky nám bude dobře i teploučko.

A tak jsme v roce 1999 vstoupili do NATO a ještě v témže roce vyslovila tehdejší česká vláda svůj souhlas s přeletem amerických bombarďáků přes náš vzdušný prostor k tzv. humanitárnímu bombardování tvrdolebých Srbů, odmítajících pochopit, že Jugoslávie musí být rozkotána, aby na jejím území – v Kosovu - mohl vzniknout největší americký vojenský tábor v Evropě. Dnem tohoto souhlasu i následným tichým dennodenním šuměním bombardérů NATO, letících převysoko nad našimi věrolomnými hlavami a přetížených pumami, určených na hlavy těch, kteří jediní na světě protestovali v roce 1938 a 1968 proti bezpráví, které se na nás světové zlo dopouštělo, začal náš morální sešup, který se do dnešního dne nezastavil. Přišly války USA a NATO za rozchvácení zemí Středního východu s cílem zmocnit se tamních ropných nalezišť, a my jsme se - třebaže jen symbolicky – už těchto loupeživých výprav zúčastnili. A přišel ukrajinský Majdan, pěti miliardami amerických dolarů zainvestovaný proto, aby se americké a NATO rakety dostaly co neblíže k matičce Rusi Moskvě, a od ní – už rozbořené - zase k těm tak žádoucím ropným nalezištím tentokrát na Sibiři - a naši politici jako Štětina, Füle, Schwarzenberg, Kocáb a další už u tohoto loupeživého spolčení aktivně působili. Burcovali lid do povstání proti řádně zvolené vládě i prezidentovi – a kdoví, možná že i pelmeně z amerických dolarů zakoupené a zadarmo zde povstalcům rozdávané, ochutnali. A možná, že i na vlastní oči viděli davem pobité policisty, kteří se nesměli bránit, aby svou obranou nevznítili požár. Ale nehlo to s nimi, protože už jsou takoví, a protože jsou již takoví, byl pro ně Masaryk už tehdy dokonale mrtvý muž.