Tím posouzením mám na mysli "test zákonnosti". Pojmem "zákonnost" mám na mysli nejen soulad s běžnými zákony, ale i soulad s ústavními zákony. Test spočívá ve čtyřech postupných krocích. Nesoulad aktu byť i jen s některou z níže uvedených podmínek zkoumaných testem přitom představuje vadu, pro kterou je nutno vydaný akt popř. jeho část zrušit.

Prvním krokem je zkoumání, zda napadený akt byl vydán v působnosti toho, kdo jej vydal, jinými slovy zda byl vydán k tomu oprávněným subjektem. Není-li tomu tak, jde o akt nicotný (paakt). S odkazem na Ústavu ČR a zákon o Ústavním soudu lze konstatovat, že předmětné nálezy vydal k tomu oprávněný Ústavní soud.

Druhým krokem je zkoumání, zda při vydání aktu nedošlo ke zneužití svěřené působnosti, jinými slovy zda akt nesleduje zákonem neaprobované, nelegitimní cíle (zda nejde o flagrantní zneužití výkonu působnosti, např. byrokratickou či jinou diskriminaci nebo šikanu) nebo není veden nerelevantními úvahami. Nedomnívám se, že v případě předmětných nálezů ÚS zneužil svou působnost. Připouštím, že ne každý se s tímto názorem ztotožní. Zaznamenal jsem názory, že Ústavní soud předmětnými nálezy sleduje politické cíle, ale nenašel jsem objektivně existující důkaz takového zneužití.