Druhým, neméně podstatným důvodem, proč si Poláci mohli dovolit tak velkolepé oslavy, byl mnohokrát připomínaný fakt, že minulých pětadvacet let bylo pro Polsko "novým zlatým věkem", nejlepší dobou, kterou Poláci za několik posledních století zažili.  

Polsko, které bylo před dvaceti pěti lety stejně chudé jako dnešní Ukrajina, je dnes třikrát bohatší a po všech stránkách se dotáhlo na středoevropský standard, což je věc, která u našich severních sousedů nikdy neplatila. Polsko bylo téměř vždy mnohem chudší, než Česko, nebo Maďarsko, o Rakousku nemluvě, byť se to při velikosti země, jež byla jednu dobu největší v Evropě, často nezdálo.   

Vy, kteří mé fejetony posloucháte už léta, víte, že se snažím být optimistou a na té naší realitě vyzdvihovat to lepší, co přináší. Ale ani já, podobně jako mnozí z vás, pocit, že bychom my, Češi, prožili dvacet pět zlatých let, prostě tak úplně nemám.  

Pocit oněch "zlatých let" je ale daný i tím, s čím to můžeme srovnávat. Pravdou je, že v Česku se v posledních několika staletích žilo povětšinou docela dobře. Ne sice skvěle, nebyla to sladká Francie, ani jsme nevládli půlce světa, jako Velká Británie, ale žilo se tu dobře. 

Dokonce i druhá světová válka a nacistická okupace tu proběhly mírněji, než třeba v Polsku, to se však netýká českých Židů a Romů, které nacisté vyvraždili v míře děsivé. Nejhorší věcí, která se u nás stala, bylo vedle nacistické okupace vyhnání tří miliónu našich německých spoluobčanů společně s krvavou odplatou, které jsme se na většinou bezbranných ženách, dětech a starcích dopustili.   

Tak jako nacistická okupace, tak i komunismus a okupace sovětská byly u nás tak nějak snesitelnější, než v Polsku či Maďarsku. Totalita se u nás hospodářsky nezhroutila, ale tak nějak doběhla a proto to měla nová svobodná doba v tom porovnávání do značné míry těžší. Začátek let svobody jsme si navíc pokazili rozdělením našeho státu Československa. Rozdělením, nad nímž dodnes zůstává mnohým rozum stát.  

Díky našemu českému hudrání na Brusel, jsme si neužili ani asi nejvíc zlatá léta po našem vstupu do Evropské unie, mimo jiné kvůli tomu, že jsme měli takového prezidenta, jakého jsme měli. A když ekonomický zázrak skončil, hudrali jsme o to víc. Takže shrnuto podtrženo. Česko je stále zemí, kde se dobře žije, která má šanci být krásným místem k životu, být opravdovým srdcem Evropy. Polákům ten jejich zlatý věk přejme. A popřemýšlejme, jak to udělat, aby těch příštích 25 let bylo zlatým věkem i pro nás.   

Hezkou sobotu vám přeje váš Luboš Palata.