Podobně jako Mečiar v letech 1999 a pak ještě i v roce 2004 vyhrál první kolo slovenských prezidentských voleb, ale věděl, že vyhrát i kolo druhé bude velice obtížné, jak se ukázalo v případě Vladimíra Mečiara i nemožné. Vladimír Mečiar, mnoho let nejpopulárnější slovenský politik, se tak slovenským prezidentem nikdy nestal, pokud ovšem nepočítáme několik měsíců v roce 1998, kdy po nezvolení nástupce Michala Kováče parlamentem prezidenta jako předseda vlády v části jeho pravomocí zastupoval.  

Také Robert Fico se nemusí za dva týdny prezidentem stát a to přesto, že má proti sobě velmi zvláštního soupeře, milionáře a filantropa Andreje Kisku, který s politikou dosud nikdy nepřišel do styku a to dokonce ani na komunální úrovni. Robert Fico totiž v prvním kole získal jen velmi málo hlasů, pouhých osmadvacet procent, což je velmi daleko za očekáváními a velmi daleko i za preferencemi jeho vlastní strany Směr, která už dva roky Slovensku vládne.  

Ficovou výhodou je, že při účasti 43 procent voličů má šanci mobilizovat své sympatizanty, kteří skutečně nemuseli v příšerném počasí, které na Slovensku ve volební sobotu bylo, k volebním urnám přijít. Jenom bude mít trochu těžké jim vysvětlit, proč by měli přijít přespříští sobotu, protože ani to není jednoduché. Když se totiž Robert Fico nestane prezidentem, tak vlastně o nic nepřijdou, právě naopak.  

Fico nadále zůstane premiérem a ani nový prezident, kterého veto lze přehlasovat prostou většinou poslanců parlamentu, jíž Směr pohodlně disponuje, nebude vládě nijak významně komplikovat život. Je pravda, že je část Slováků, kteří mají Roberta Fica rádi, ale přesto je otázkou, zda půjdou k volebním urnám jen proto, že jejich oblíbenec prostě chce být prezidentem. Protože o ničem jiném Ficova kandidatura na hlavu státu v polovině volebního období není.  

Robertovi Ficovi zbývá proto jediné, vylíčit svého protikandidáta jako pohromu pro Slovensko. Jenže Andrej Kiska pohromou pro Slovensko podle všeho, co se o něm zatím ví, prostě není. Kultivovaný bývalý podnikatel projevil velkou míru pokory tím, že po získání asi pěti až deseti miliónů euro z prodeje veleúspěšné splátkové firmy začal dělat neméně úspěšně charitu. Není to žádný šílenec, ani hlupák, je to člověk s inženýrským titulem, slušným přehledem o světě a i o situaci normálních lidí na Slovensku. Ano, s politikou do styku skutečně téměř nepřišel, ale při špinavosti a zkorumpovanosti politiky na Slovensku, která se neliší od stavu v dalších zemích střední Evropy, to může být pro mnohé voliče výhoda a já je celkem chápu.  

Dva týdny, jež Slovensko před druhým kolem voleb čekají, budou proto hlavně testem Andreje Kisky. Pokud v něm obstojí, bude ho na konci čekat prezidentský úřad. Bude to takový politický zázrak, ale na druhou stranu proč Slovensku něco takového nepřát. Navíc, když Kiska vyhraje, mohou být spokojeni i voliči Roberta Fica. A to proto, že jejich premiér zůstane nadále premiérem. Slovensko na tom může jen vydělat.  

Z Bratislavy vás zdraví váš Luboš Palata.