Věděl jsem, že to moře není, k moři je z Bratislavy ještě tisíc kilometrů daleko, ale představa to byla hezká. Stejně hezká, jako mořský maják uprostřed Neziderského jezera, které se tam v dáli také dalo tušit. Jezera velkého tak, že i ono zdánlivě nekončilo.
To moře na kraji mého bratislavského obzoru byl ale Dunaj, tedy to, co z Dunaje vytvořila přehrada v Gabčíkově, která řeku rozlila do širokého, desítky kilometrů dlouhého přehradního jezera.
Dnes kolem něj vede nejoblíbenější slovenská bruslařská a cyklistická dráha, kde se především v letních podvečerech sejde půlka Bratislavy, rybáři si v bratislavských hospůdkách vypráví o obrovských rybách, které tu ulovili, a když přijede na Slovensko nějaké obzvlášť vzácná návštěva, tak ji slovenský prezident vezme na lodní vyjížďku ke gabčíkovské hrázi.
Před dvaceti lety se však Gabčíkovo málem stalo důvodem k pohraniční válce mezi Slovenskem a Maďarskem a málem se kvůli němu československá federace rozpadla o několik měsíců dříve, než se rozpadnout měla a nakonec i rozpadla. O rozpadu federace píši každé pondělí seriál do Lidových novin, takže podrobnosti se dočtete tam. Ale tady na tomto místě bych se chtěl zamyslet nad tím, proč taková krize vůbec mohla vzniknout a zda taková Gabčíkova máme i my tady v České republice, byť Dunaj teče o pár desítek kilometrů jižněji, než je nejjižnější cíp Česka.
V našich životech už se pár desítek let střetávají dva principy, dvě ideologie, z nichž jedna se vyznačuje vírou v techniku a lidský um, ta druhá pak dává přednost přírodě, jejím zákonům, co nejmenšímu vměšování se člověka do jejího běhu a upřednostňování přirozeného stavu věcí před stavem nepřirozeným, člověkem přírodě vnuceným. Dva tyto přístupy se dají shrnout do dvou označení – technokrat a ekolog.
Myslím, že když se dostanou tyto principy do sporu, tak pravdu nemá ani jeden z nich. Technokratický přístup k realitě pod heslem, že člověk ví všechno nejlépe a příroda je tu od toho, abychom ji pokořili a ovládli, má v sobě cosi totalitního. A to neříkám proto, že ve svém životě jsem se s ním setkával především v době, kdy tady vládnul totalitní komunismus, pro který Bůh a příroda byli už z definice přirození nepřátelé. Ve svých nejlepších okamžicích totiž totalitní vládci vyzdvihovali vědecký přístup, vzdělanost, inženýrskou dovednost, konstruktérskou zdatnost, stavařský um. Ale protože to byla i ve svých nejlepších okamžicích totalita, kulhala především v humanitě, sociálních vědách a samozřejmě i v osvícenosti vládců jako takových. Nad tím vším byla navíc ještě ona zvrácená ideologie, feudální systém rovných a rovnějších, nemluvě o tom, že na svém počátku komunismus v rámci revoluční povodně vyplavil na povrch to největší bahno, které tu věda, nevěda pak dlouhá léta vládlo.
Ale ani s ekologií není vždy všechno v pořádku. Na můj vkus se i mezi ekology vyskytuje až příliš mnoho nevěděckého přístupu, vydávání dojmů za fakta, malování katastrofických scénářů tam, kde nehrozí, nebo hrozí s přibližně takovou pravděpodobností, jako že vám uprostřed pouště spadne na hlavu letadlo. Přírodě člověk samozřejmě nemůže bezohledně vládnout, ale stejně tak se nemůže dát přírodě vláda nad člověkem, protože to bychom dodnes žili v jeskyních, jedli kořínky a báli se každého medvěda a šavlozubého tygra.
Ideální stav spatřuji v tom, když je technokrat tak trochu ekologem a ekolog má i technické myšlení, ctí fakta a hledá řešení, která jsou nejen přírodě, ale i člověku ku prospěchu, což jak víme není vždy jedno a totéž. Jeden druhému by měly pomáhat a moudrý technokrat by měl naslouchat ekologovi a moudrý ekolog by si měl vyslechnout i argumenty technického rázu.
Jen tak nastane ideální stav, že naše stavby a člověcí výmysly přírodu neničí, ale dotváří. Neříkám, že Gabčíkovo je zcela ideální případ, ale díky ohledům ekologickým nezničilo ani obrovské a cenné zásoby podzemní vody na Žitném ostrově, ani život v ramenech starého toku Dunaje. A navíc díky němu i Slováci mají své moře. Alespoň se to tak při pohledu od Bratislavského hradu dodnes zdává.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
