Je to takový zapomenutý kout světa v Českém lese u hranic s Bavorskem, stanový tábor synova pražského oddílu Pětka je uprostřed hustých horských lesů, několik kilometrů od nejbližší vesnice.

Zde jsou zhýčkaní pražští mladíci celý měsíc bez počítačů, mobilů, elektřiny a jedinou spojnicí s civilizací jsou jim dopisy a občas i nějaké ty noviny, které si nechávají posílat.

Jedí, co si na ohni uvaří, koupou se v čisté ale horsky studené říčce Radbuze, nosí, co si v rukou vyperou. A ještě podnikají různé skautské výpravy a zkoušky, které nemají daleko k výcviku jednotek rychlého nasazení. Po měsíci u Radbuzy se z Davida vždy stane trochu jiný kluk, který vyroste a to nejen o pár čísel do výšky, ale tam nějak vůbec.

Tou věcí, kterou jsem vyženil, je možnost přijet za Davidem třetí červencový víkend na takzvaný „návštěvák“ a zažít tak alespoň jeden víkend spolu s ním a alespoň okusit kousek něčeho, o co mě dětství prožité v komunismu a v pionýru připravilo. Spolu s nocí prožitou ve stanu uprostřed těch nejtišších lesů co znám, je to i příležitost vydat se z Prahy do pohraničí.