Těžkých politických vah naše země mnoho neměla a nemá. Bezesporu k nim patří Miloš Zeman. Se současným českým prezidentem nemusíme souhlasit, ale nejspíš mu přiznáme, že za sebou v uplynulém čtvrtstoletí zanechal výraznou stopu.
Protože jde o bytostně politického živočicha, má tendenci zasahovat do celé řady témat nebo je alespoň zpovzdálí ovlivňovat. Hvězdná chvíle Miloše Zemana nastala po loňských sněmovních volbách. Všichni čekali, že velmi pečlivě přistoupí k výběru příštího premiéra a jmenování ministrů. On ale též stihl zasáhnout do dění v sociální demokracii, kde již ve volební den udělil audienci skupině kolem Michala Haška, která mu je dlouhodobě bližší než ta Sobotkova, jež si nakonec upevnila postavení.
Zmíněná kauza dokládá, že i výrazný politik, jako je Miloš Zeman, potřebuje k prosazování svých cílů, představ a zájmů spoluhráče. Zároveň ale přitahuje protihráče, kteří mohou buď cítit upřímné nutkání oponovat, anebo mají chuť se přihřát a povyrůst v odlesku slavnějšího kolegy. Jenže politika je natolik nevyzpytatelný obor, v němž nacházíme jednu relativní věc vedle druhé, že rozdíl mezi spoluhráčem a protihráčem může být rychle smazán.
Zmiňme například vztah současného a bývalého prezidenta. Lze o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi hovořit jako o protipólech, nebo jako o spojencích, ba dvojčatech? Ze zásadních odpůrců, kteří vzájemně na svoji adresu nešetřili expresivními výrazy, se v letech 1998 až 2002 stali spoluhráči, kteří na pozadí tzv. opoziční smlouvy měli snahu ruku v ruce překreslovat mapu ústavní, politickou i ekonomickou. Vzájemné sympatie se odrazily i ve chvíli, kdy Zeman kandidoval na Klausem opouštěný prezidentský post.
Pouze s vědomím této historie můžeme zodpovědně analyzovat v současnosti zevrubně rozebíraný vztah Miloše Zemana s Andrejem Babišem. O roli Zemanova protipólu se v minulých letech hlásili Miroslav Kalousek z TOP 09 či sociální demokrat a prezidentský protikandidát Jiří Dienstbier.
Štěstí se však usmálo na Andreje Babiše, působícího nejexotičtěji. Nejprve to mezi oběma jiskřilo, například když se Babiš vymezoval vůči služebně starým politikům a Zeman hovořil o své zkušenosti s Babišovou věrolomností. Jak plynul čas, nevraživost mezi ostříleným politikem a ostříleným byznysmenem se měnila v respekt. Dnes Zeman chválí Babišovy vyjednávací schopnosti a polichocený Babiš přispívá na prezidentský fond pro snížení státního dluhu.
Zdá se, že princip opoziční smlouvy opět ožil. Prostředí formující Zemana a Babiše se diametrálně liší. Levicově se profilující prezident a středopravicové hnutí řídící ministr financí se rozcházejí v dlouhé řadě položek.
Ovšem tam, kde se shodují, tvoří silnou dvojici. Týká se to i jejich společné snahy permanentně oslabovat Bohuslava Sobotku. Zemana nabíjí msta, Babiše zase vidina růstu preferencí hnutí ANO na úkor sociální demokracie.
Jak celý příběh dopadne, je ve hvězdách. Klaus byl předvídatelný, zatímco Babiš je nevyzpytatelný. Kromě toho upřednostňuje dlouhodobou návratnost svých investic a férovou hru – jak na podzim prokázal, když podpořil Sobotku proti Haškovi. Přesto by premiér měl být permanentně ve střehu. Účet za Zemanovo flirtování s Babišem totiž zaplatí on.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
