Těžkých politických vah naše země mnoho neměla a nemá. Bezesporu k nim patří Miloš Zeman. Se současným českým prezidentem nemusíme souhlasit, ale nejspíš mu přiznáme, že za sebou v uplynulém čtvrtstoletí zanechal výraznou stopu.  

Protože jde o bytostně politického živočicha, má tendenci zasahovat do celé řady témat nebo je alespoň zpovzdálí ovlivňovat. Hvězdná chvíle Miloše Zemana nastala po loňských sněmovních volbách. Všichni čekali, že velmi pečlivě přistoupí k výběru příštího premiéra a jmenování ministrů. On ale též stihl zasáhnout do dění v sociální demokracii, kde již ve volební den udělil audienci skupině kolem Michala Haška, která mu je dlouhodobě bližší než ta Sobotkova, jež si nakonec upevnila postavení.  

Zmíněná kauza dokládá, že i výrazný politik, jako je Miloš Zeman, potřebuje k prosazování svých cílů, představ a zájmů spoluhráče. Zároveň ale přitahuje protihráče, kteří mohou buď cítit upřímné nutkání oponovat, anebo mají chuť se přihřát a povyrůst v odlesku slavnějšího kolegy. Jenže politika je natolik nevyzpytatelný obor, v němž nacházíme jednu relativní věc vedle druhé, že rozdíl mezi spoluhráčem a protihráčem může být rychle smazán.  

Zmiňme například vztah současného a bývalého prezidenta. Lze o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi hovořit jako o protipólech, nebo jako o spojencích, ba dvojčatech? Ze zásadních odpůrců, kteří vzájemně na svoji adresu nešetřili expresivními výrazy, se v letech 1998 až 2002 stali spoluhráči, kteří na pozadí tzv. opoziční smlouvy měli snahu ruku v ruce překreslovat mapu ústavní, politickou i ekonomickou. Vzájemné sympatie se odrazily i ve chvíli, kdy Zeman kandidoval na Klausem opouštěný prezidentský post.  

Pouze s vědomím této historie můžeme zodpovědně analyzovat v současnosti zevrubně rozebíraný vztah Miloše Zemana s Andrejem Babišem. O roli Zemanova protipólu se v minulých letech hlásili Miroslav Kalousek z TOP 09 či sociální demokrat a prezidentský protikandidát Jiří Dienstbier.  

Štěstí se však usmálo na Andreje Babiše, působícího nejexotičtěji. Nejprve to mezi oběma jiskřilo, například když se Babiš vymezoval vůči služebně starým politikům a Zeman hovořil o své zkušenosti s Babišovou věrolomností. Jak plynul čas, nevraživost mezi ostříleným politikem a ostříleným byznysmenem se měnila v respekt. Dnes Zeman chválí Babišovy vyjednávací schopnosti a polichocený Babiš přispívá na prezidentský fond pro snížení státního dluhu.