Když si přehrajeme výroky premiéra Nečase nebo ministra Kalouska, uslyšíme znevažování práce vyšetřovatelů i úvahy o policejních plukovnících majících tendenci řídit stát. Občansko-demokratický ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil byl z kabinetu vyobcován v předstihu poté, co nedokázal kolegy přesvědčit o potřebě větší nezávislosti státních zástupců.

Když počátkem letošního roku obsadila Strakovu akademii vláda Bohuslava Sobotky, očekávalo, že na Pospíšilovo úsilí naváže. V jejím programovém prohlášení čteme: „Vláda prosadí nový zákon o státním zastupitelství, který lépe zajistí nezávislost státních zástupců a jejich odpovědnost při vyšetřování trestných činů, vytvoří systémové a organizační předpoklady pro jejich specializaci v boji se závažnou a finanční kriminalitou a všemi podobami organizovaného zločinu včetně korupce.“

Resort spravedlnosti připadl hnutí ANO, které si dalo nápravu poměrů do štítu, do ministerského křesla usedla uznávaná akademička Helena Válková a do týmu nejbližších spolupracovníků si přizvala advokátku a protikorupční aktivistku Hanu Marvanovou. Pak vzaly události rychlý spád.

Válková se s Marvanovou rozešla a vztahy mezi ministerstvem a Nejvyšším státním zastupitelstvím vedeným klidným, leč neústupným Pavlem Zemanem začaly připomínat studenou válku. Předmětem sváru je zákon o státním zastupitelství. Norma, kterou chystal už Pospíšil, teprve míří do meziresortního připomínkového řízení.