Francouzští novináři v očích mnohých položili svůj život na oltář boje s radikálním islámem. Tím bedlivěji se zkoumá, které světové redakce měly a které neměly odvahu přetisknout provokativní karikatury Mohameda, jimiž se satirický časopis proslavil.

Prvoplánová reakce však nezohlednila dvě skutečnosti. Za prvé, že pokud vedeme nějakou bitvu, týká se víc obrany našich vlastních hodnot, práv a svobod, nikoli jiných náboženství. Za druhé, že karikatury Mohameda, které nejsou aktuálním šlehem k nějaké události, ale součástí kampaně „otiskni, nebo nepatříš k euro-americké civilizaci“, se mohou dotknout i té většinové skupiny vyznavačů islámu, jež řádění fanatiků odsuzuje.

Přece tím, čím se odlišujeme od uzavřených kultur, je možnost se strefovat do všech náboženství, nejen do toho, k němuž se hlásí náš domnělý protivník. Zesměšňovat křesťanství dokáže i kdejaký plátek islámských fundamentalistů. My si ale umíme dělat legraci sami ze sebe.

Jenom je nutné dávat si pozor, jestli ono zběsilé provozování legrace nebo soustředěného boje s netolerantními islamisty se neodvíjí od absence hlubších hodnot a principů, k nimž bychom se hlásili. Nepohlížíme místo toho až příliš často na svět optikou komiksů a počítačových her?