Naštěstí se připomenul Nečas sám, když Právu poskytl hned dvoudílný rozhovor. Bránil se v něm, jak jen šlo: policejní šetření je „vykonstruované“, poslanecké rebely trafikami neuplácel, už si prý dokonce – kvůli podezření ze střetu zájmů - ani nevzpomíná, že by kdy uvedl, že stát se má postarat o své bývalé premiéry...

Pocit, že Nejvyšší soud dal expremiérovi zapravdu, bych radil mírnit. Jakkoli lze jeho výnos interpretovat různě, zaměřil se především na skutečnost, že ať udělali poslanečtí trafikanti cokoli, byli kryti imunitou členů Sněmovny.

Když se vydáme proti proudu času, pár světlých kapitol z dějin Petra Nečase by se nám vybavit mohlo. V ODS byl řazen k politikům zásadovým, opírajícím se o ideje a hodnoty. Získal slušný přehled v resortech obrany a sociálních věcí. Byl pracovitým poslancem a houževnatým premiérem. Kolikrát už to vypadalo, že pravicová koalice skončí – a Nečas ji přesto zachránil. Na rozdíl od svých modrých souputníků Václava Klause a Mirka Topolánka nedělal ani republice ostudu v zahraničí.