Minulý týden si jí a jejích charitativních aktivit všimly televize hned dvakrát a paní Ivana nevynechala ani prezidentovu cestu na jižní Moravu. 

Samotný Zeman sice zvýšil zájem o svoji osobu výrazem „nenažranci“ adresovaným poslancům toužícím po neadekvátním růstu svých platů, jinak jsme ale po poklesu Zemanovy popularity o celých jednadvacet procent už i z jeho nejbližšího okolí zaznamenali, že by bylo vhodné zapracovat na lepší mediální prezentaci hlavy státu.

Jedna věc je, jestli se hradnímu týmu podaří vrátit Miloše Zemana do role „prezidenta všech“. Ostatně soudím, že jím nejen nikdy nebyl, ale ani nechtěl být.

Pak tu ovšem ještě máme pozici sdělovacích prostředků. Vesměs se z nich line na Zemana kritika. On sám také nevynechá příležitost, aby se o novináře otřel. Zdá se však, že se navzájem bez sebe neobejdou. Proč ale? Protože se o prezidentovi mluvit musí, nebo kvůli vyšší sledovanosti, poslechovosti a čtenosti, kterou kontroverzní Zeman prořízlými ústy zajišťuje.

Alexandr Mitrofanov na těchto vlnách odmítl názor, že by štěpení společnosti pomohlo, kdyby byl prezident médii ignorován. Soudí, že „informování o aktivitách hlavy státu patří k agendě médií z definice“ a domnívá se, že pokud nějaké médium „začne aktivity tohoto prezidenta ignorovat, riskuje, že si vyslouží nařčení z diskriminace hlavy státu.“