Mnohé naznačila dvě všude obemílaná Zemanova prohlášení. První, že si přeje brzký konec Nečasovy vlády, a druhé týkající se možnosti odvolání předsedy vlády prezidentem. V obou dvou případech příští hlava státu pouze zkouší, kam až jí dovolí zbylí političtí aktéři zajít. K onomu odvolávání pak ještě Zeman dodal, že se jedná o velmi extenzivní výklad ústavy a že je věcí cti prezidenta, že k něčemu podobnému nepřistoupí. Prostě udělal z nouze ctnost, přestože všem pečlivým čtenářům ústavy je jasné, že jen tak mírnix-tírnix prezident ministerského předsedu zbavit funkce nemůže.
Premiér Nečas se zatím zviklat nenechal. Ale kdyby třeba náhodu došlo k tomu, že poslanci jeho ODS, kteří podle svých slov volili Miloše Zemana, uposlechnou výzvy přicházejícího i odcházejícího prezidenta a postaví se proti kabinetu, nastaly by mu kruté časy. Dokonce by šlo hovořit o Nečasově konci.
Doplňme tuto úvahu ještě o jednu hypotézu. Miloš Zeman by rád ovlivňoval tuzemskou levici. Přímo do dění v ČSSD zasahovat nemůže, ale kdyby sociální demokraty přiměl, aby před sněmovními volbami nějak formalizovali opoziční blok, do kterého by patřila i Strana práv občanů – zemanovci či Paroubkovi národní socialisté, jeho vliv coby sjednotitele či kormidelníka by mohl prudce narůst. Cosi podobného, tedy integrace oslabené ODS s menšími partajemi a hnutími, by se mohlo odehrát i na pravici, pod taktovkou Václava Klause. Oba titáni by drželi politické otěže v rukou a měli by sklon oprášit nastavení vztahů pravicové a levicové družiny na základě opoziční smlouvy, kterou oba evidentně pokládají za svoje životní dílo.
Pro Petra Nečase by v takto zformovaném pravicovém táboře mnoho místa nezbývalo. Jeden náhradník se již hlásí. Martina Kubu jako prvního místopředsedu ODS Petr Nečas akceptoval již na loňském kongresu. Kuba mu pomohl pacifikovat rebely v ODS a uklidnit vládní krizi. Zároveň si řekl o významné slovo ve straně i vládě, kde se pro něj dokonce chystá pověstné „superministerstvo“ hospodářství.
Od chvíle, kdy Kuba vplul do vedení občanských demokratů, bylo jasné, že stěžejním hráčem modrých bude v dalším období on. A v interview pro sobotní vydání deníku Právo nejenže připustil, že je v ODS, mimo jiné i po drtivě prohrané prezidentské volbě, nespokojenost s kondicí strany a že hrozí volání po personálních změnách. On sám před Nečasem zvedl varovný prst! V rozhovoru totiž říká: „Byl jsem přesvědčen, že jediným rozumným řešením bylo, aby byl předsedou zvolen Petr Nečas. S podmínkou, že bude vnímat, že je třeba změnit politiku ODS. To bylo moje stanovisko a byl jsem připraven na tom spolupracovat. Na to jsem připraven stále. Moje ochota obhajovat věci, které nemohu ovlivnit, také někde končí. V týmu musíme nést týmovou zodpovědnost, ale zároveň musí každý nést svou osobní zodpovědnost.“ Tolik veskrze srozumitelný Martin Kuba.
Ani zbylí výrazní představitelé ODS svého lídra nehájí. Podle místopředsedy Jiřího Pospíšila, kterého loni Nečas z vládních služeb propustil, je hlavní břemeno právě na členech kabinetu. Další místopředseda Tomáš Chalupa tvrdí, že situace ve straně je nervózní. Poslanci Jan Vidím nebo Boris Šťastný jsou přesvědčeni, že se „něco stát musí“ a lákají zpět do ODS Václava Klause. Snad nejvíce stoupá napětí mezi komunálními politiky z řad občanských demokratů. Mnozí starostové už prý uvažují, že příště za neoblíbenou ODS kandidovat nebudou. Podstatně populárnější je přihlásit k nějaké formaci nezávislých.
Zajímavou reakcí na nízkou důvěru lidí v ODS byla i středeční omluva místopředsedkyně Miroslavy Němcové za to, že vládní koalice odměnila tři loučící se politiky ODS - rebelující poslance Fuksu a Šnajdra a exministra obrany Vondru - lukrativními posty ve státní správě. Jenže. Omluva nic nestojí a připomíná vztah občanských demokratů k poslanci Pekárkovi: nejprve si jím nechala vyslovit důvěru a pak spustila povyk kvůli jeho odsouzení za korupci a neochotě složit mandát.
Chce-li ODS nazpět ztracené sympatie, musí především myslet na čistotu svého štítu a dokázat se vžít do pocitů a existenciálních problémů spoluobčanů z různých vrstev společnosti. „Lidé chtějí slyšet jasné kroky,“ míní člen výkonné rady ODS z Plzně Jiří Šneberger. Jasným krokem ale sotva může být jen lépe vyladěná komunikace či vysvětlování vládních kroků, jak se často říká. Mnohem víc jsou zásady, jejichž význam zhusta uniká politikům odprava doleva. Například skromnost, poctivost nebo umění naslouchat.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
