Potíž je v tom, že jedině soud může říct, kdo je a kdo není v právu. To by měl se znalostí našeho ústavního systému respektovat i senátor Okamura. On však evidentně míří na víc terčů. Jde mu o upoutání pozornosti občanů a zvýšení svého věhlasu. Takto obdařen může v příštích politických soubojích bodovat ještě úspěšněji.

Takový Vladimír Dlouhý, který byl rovněž ze soutěže vyřazen, již přiznal, že prezidentskou kampaň pojal jako připomenutí své osoby. A je připraven se dál aktivně účastnit politického života. Podobnou motivaci připustila i Jana Bobošíková, jež před víkendem přišla jako třetí v pořadí požádat o podporu KSČM. Paní Bobošíkové mimo jiné záleží na etablování jejího politického bloku Suverenita. Přitom už jen tříprocentní zisk ve sněmovních volbách znamená přísun finančních prostředků ze státního rozpočtu.

Ani Vladimír Franz se v případě neúspěchu nechce vytratit z pomezí politického, společenského a kulturního života. Táňa Fischerová zase je neúnavná občanská aktivistka, o níž ještě mnohokrát uslyšíme. Významnými reprezentanty svých stran v případě neúspěchu zůstanou Zuzana Roithová z KDU-ČSL, Přemysl Sobotka z ODS, Karel Schwarzenberg z TOP 09 i Jiří Dienstbier z ČSSD.

Dva posledně jmenovaní ale předvádějí pozoruhodný finiš. Oba ještě žijí v naději na postup do druhého volebního kola. Za Schwarzenbergem se shromáždily zajímavé osobnosti s pravicovým viděním světa, za Dienstbiera se vydatně přimlouvají levicoví intelektuálové. Výhodou obou mužů je naprostá názorová čitelnost a politická váha, kterou mohou uplatňovat jak na Hradě, tak v Poslanecké sněmovně či Senátu.