Voliči totiž i přes veškerou naštvanost na politiky a politické strany a přes nechuť vůbec dorazit k urnám dokáží celkem přesně ohodnotit ty, co od nich již jednu šanci dostali, a přitom zklamali.
Snad nejneúspěšnější politickou špičkou se stal ministr obrany a místopředseda ODS Alexandr Vondra, který na Litoměřicku nepostoupil ani do druhého volebního kola. Co pan Vondra nezvládá léta sám, vykonali občané hladce a rychle. Řeč je o vyvození politické odpovědnosti za kauzu Promopro, týkající se podivného financování českého předsednictví Evropské unie v roce 2009. První krok byl učiněn, další jsou na premiéru Petru Nečasovi a delegátech nadcházejícího kongresu občanských demokratů.
S politickou odpovědností souvisí i porážka bývalého předsedy Poslanecké sněmovny, sociálního demokrata Miloslava Vlčka na Šumpersku. Pan Vlček věřil, že mu lidé pomohou očistit se. Oni ale spíš cítí rozmrzelost nad nestandardními a dodnes zcela nevysvětlenými finančními operacemi někdejšího třetího nejvyššího ústavního činitele.
Další výrazný debakl se týká dosavadního senátora za ODS Tomáše Töpfera v Praze 4. V tradičním pravicovém obvodu populární herec a sebevědomý politik tentokrát nezužitkoval svoje zásluhy na kulturním pozvednutí Nuslí, ale patrně doplatil na nepokryté mnohoobročnictví. Podnikat, řídit Vinohradské divadlo, režírovat, hrát a ještě navíc vykonávat senátorský mandát je už podle voličů příliš. I u senátorů platí, že mohou být extravagantní, ale neměli by se zříkat pokory a skromnosti.
ODS přišla o senátora i v centrálním obvodu Brna. Richard Svoboda skončil až šestý. A to se přitom jedná o předsedu senátního klubu strany, tedy člena nejužšího grémia občanských demokratů. Spolu s Alexandrem Vondrou jde o vrcholného reprezentanta politiky ODS v uplynulých dvou letech. Nevím, zda to voliči vůbec věděli, nedivil bych se však, kdyby to přinejmenším podvědomě tušili.
Zmiňme ještě čtyři senátory, kteří svoji pozici neobhájili. Zkušená senátorka Soňa Paukrtová kandidující za TOP 09 a starosty na Jablonecku patrně doplatila na silnou konkurenci a typický pravo-levý střet mezi ODS a ČSSD. Dosavadní šéf senátního evropského výboru Luděk Sefzig z ODS musel na Rokycansku přihlížet, jak politická atmosféra ústí v konečný rozstřel mezi sociálními demokraty a komunisty.
Pak tu máme Jiřinu Rippelovou na Domažlicku a Petra Pakostu na Náchodsku. První ztratila důvěru ČSSD a nechala se zlanařit zemanovci, druhý se necítil komfortně v ODS a vydal se na dráhu nezávislého kandidáta. Jenže značka je značka a najdeme jen málo schopných senátorů, kteří se bez ní obejdou.
V počátcích horní parlamentní komory hrály hlavní roli osobní schopnosti a věhlas uchazeče. Později ale začal nabírat na síle stranický faktor. Možná i proto roste Senátu sebevědomí. Má totiž reálnou politickou sílu, kterou může kombinovat se svými klíčovými formálními parametry – tedy s tím, že senátoři jsou voleni jindy, jiným způsobem a na jiné funkční období než poslanci. Kombinace silných osobností a silných značek se zkrátka Senátu vyplácí.
Pro úplnost by ale měli být ještě zmíněni tři respektovaní senátoři, kteří nebudou pokračovat prostě proto, že sami nechtějí. Shodou okolností se jedná o trojici zvolenou za KDU-ČSL, ačkoli vlivný Adolf Jílek ze Šumperska se později přiklonil k TOP 09 a konsensuální Václav Koukal ze Svitavska se nikdy členem lidovců nestal. Hlavně však končí ztělesněná paměť Senátu, Petr Pithart. Vyzkoušel si dvakrát úlohu předsedy, nyní dosluhuje coby místopředseda.
Je příjemné vědět, že jsou ještě mezi námi ústavní činitelé, kteří nesrostli se svojí židlí. Tím se ostatně liší skuteční státníci od obyčejných politiků. Snad také proto se na rozdíl od politiků dokáží těšit důvěře občanů, a to i v okamžiku, kdy změní své působiště.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
