Nejen, že jí volební model CVVM předpovídá s dvaceti procenty druhé místo za sociální demokracií, ale někteří analytici již odhadují, že by v příští Sněmovně mohly dát obě levicové strany dohromady ústavní většinu.
Hezčí dárek k blížícímu se sjezdu komunisté od vládní koalice dostat nemohli. Dosluhující předseda KSČM Vojtěch Filip, považovaný za umírněného pragmatika, se tak má s čím vytasit proti svému vyzyvateli ze stalinistického křídla, Stanislavu Grospičovi.
Na žádný úchvatný politický krok komunistů, který by měli voliči důvod odměnit, si z poslední doby nevzpomínám. Snad jen na boj poslankyně Kateřiny Konečné za odpuštění poplatků za vypouštění škodlivin do ovzduší. Tak masochističtí by snad ale komunističtí sympatizanti nebyli.
Zbývá tudíž jediná odpověď na otázku, proč KSČM stoupá. Je to zkrátka proto, že je jiná. Nenese odpovědnost za vývoj v posledních dvaadvaceti letech, neměla příležitost se ani namočit do korupčního či klientelistického bahna. Tiše si vegetuje v opozičním závětří. Přitom ale v parlamentu její poslanci patří k nejvýkonnějším. Obviňovat ji proto z nicnedělání také nejde.
Někdy mám nicméně dojem, že po exekutivní spoluodpovědnosti vůbec netouží. Proč nasazovat krk, když žít se dá i z mála?
Leč docela dobře se může stát, že novými úkoly budou chtít komunisty zatěžkat samotní voliči. Ti totiž v rozčarování z úrovně tuzemské politiky stále častěji vykazují tendence experimentovat – a hledat nové lidi, nové metody, nové naděje.
Připomeňme si několik čísel z dalších letošních šetření Centra pro výzkum veřejného mínění. 53 procent lidí je nespokojeno s fungováním demokracie v České republice. Rok od roku přibývá těch, co tvrdí, že za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický. Stále více je i těch, kterým je jedno, máme-li demokratický či nedemokratický režim. Stoupenců demokracie bylo v únoru napočítáno jen dvaačtyřicet procent. Pozitivní vztah k současnému politickému systému vyjadřuje jen 15 procent respondentů. To je o osm procent méně než sympatizantů systému, který jsme zde měli před rokem 1989. Tomu, že lidé mají možnost ovlivnit to, co dělají zvolení politici, věří jen 15 procent občanů. Tezi, podle níž se zvolení politici zajímají o to, co si lidé myslí, by podepsalo pouhých 11 procent dotázaných. No a soudržnost, důvěru a solidaritu v dnešní společnosti cítí toliko 15 procent respondentů.
Diví se pak někdo tomu, že komunisté neupadají, ale naopak bobtnají? A rovnou si přiznejme, že může být i hůř.
Komunistickou stranu totiž za rizikovou a rozpuštění hodnou nedávno neoznačil žádný z právních expertů na extremismus, na něž se obrátila vláda. Vadily jim sice jednotlivé výroky a články komunistických radikálů, ale program KSČM a chování strany v zastupitelských sborech nikoliv. Smiřme se proto s tím, že o zákaz KSČM Nejvyšším správním soudem kabinet žádat nebude, a berme ji coby partaj legální i legitimní, byť neplní estetická kritéria řady z nás.
Jenže vedle KSČM by docela dobře mohly růst i jiné radikální subjekty z prostředí krajní pravice a levice. Takové, které nerespektují parlamentní demokracii, nabízejí vládu pevné ruky a nepokrytě nadbíhají náladám ze čtvrté cenové skupiny. Ve srovnání s nimi lze komunisty mít za čitelnou levicově konzervativní stranu, která s radostí těží s výdobytků demokracie a tržního prostředí a revoluční choutky dávno ztratila.
Domnívat se, že komunisté těží z koaličních přestřelek nebo korupčních kauz, by nejspíš bylo nepřesné a nedostatečné. Fanoušky vedle ODS a Věcí veřejných ztrácí i relativně čistá TOP 09. O to pravděpodobnější je, že lidé při svém rozhodování komu přislíbit hlas, zohledňují zejména svoji sociální situaci, stejně jako všemožné škrty a reformy. Čím hmatatelnější výsledky Nečasova týmu budou, tím budou komunisté spokojenější.
Ba co víc. Zdá se, že síla české levice může předstihnout sílu levice na Slovensku. Jenže zatímco tam vše padá do klína Robertu Ficovi a jeho Směru, který zbytek levice důsledně vyluxoval, u nás musí sociální demokracie řešit dilema, jestli po volbách komunistům spolupráci nabídnout, nebo nenabídnout. Každým rozhodnutím může přijít o citelnou část sympatizantů. Zároveň ale platí, že si veřejné mínění na možnost významnější role KSČM v politickém uspořádání České republiky postupně zvyká. Koneckonců, přehlížet partaj, která dost možná po epizodě s Nečasovou koalicí skončí na volební pásce jako druhá, už nebude moci ani ten nejzarytější antikomunista.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
